Jsem Filipínka: A takhle vaříme

Recenze čtenářů

Kniha se setkala s pozitivními i negativními ohlasy, které vyzdvihují její autenticitu, kulturní postřehy a krásné ilustrace, zatímco někteří uživatelé považují jednotlivé recepty za nekonzistentní nebo náročné na provedení. Celkově je kniha oceňována za to, že čtenářům znovu přibližuje filipínské dědictví a kuchyni.

⬤ Přehledné a srozumitelné pokyny.
⬤ Bohaté historické a kulturní poznatky o filipínské kuchyni.
⬤ Mnoho autentických receptů pro každodenní použití.
⬤ Krásné ilustrace, které umocňují zážitek.
⬤ Inspiruje čtenáře k vaření a sdílení filipínské kultury s rodinou a přáteli.
⬤ Pomáhá uživatelům zlepšit jejich kuchařské dovednosti a sebevědomí.

⬤ Některé recepty jsou časově náročné a vyžadují více technik vaření.
⬤ Nekonzistentní výsledky receptů
⬤ několik recenzí zmiňuje neúspěchy nebo neuspokojivé výsledky.
⬤ Omezená dostupnost tradičních surovin pro některé uživatele.
⬤ U některých receptů chybí jasný návod
⬤ zjištěné problémy s úpravou.
⬤ Chybí některé tradiční dezerty a specifické pokrmy, které čtenáři očekávali.

(na základě 82 hodnocení čtenářů)

Původní název:

I Am a Filipino: And This Is How We Cook

Obsah knihy:

Filipínské jídlo zažívá svůj okamžik. Kyselé, sladké, funky, tučné, světlé, bohaté, pikantní, odvážné - není divu, že odvážlivci jako Anthony Bourdain považují filipínské jídlo za "další velkou věc".

Stejně tak si to ale myslí i milovníci mainstreamových jídel - Vogue ji označuje za "další velkou americkou kuchyni". Filipínci jsou druhou nejpočetnější asijskou populací v Americe a poté, co jsme si pochutnali na čínské, japonské, thajské a vietnamské kuchyni, jsme konečně připraveni přijmout i filipínskou kuchyni. Kniha Jsem Filipínec, kterou napsali průkopničtí restauratéři Nicole Ponseca a Miguel Trinidad, je kuchařkou moderních filipínských receptů, které zachycují nečekané a návykové chutě této živé a rozmanité kuchyně.

Techniky (včetně dušení, vaření a grilování) jsou jednoduché, suroviny snadno dostupné a výsledky jsou výjimečné. V nabídce jsou kyselé adobos s masem tak křehkým, že se dá krájet lžící, a další národní pokrmy jako kare-kare (dušené volské oko) a kinilaw (čerstvé mořské plody v kokosovém mléce a zázvoru).

Najdete zde i čínskou kuchyni ovlivněnou pansit (nudle) a lumpia (jarní závitky), arabskou kuchyni s vrstveným pikantním kari a jídla, která odrážejí chutě a ingredience Španělů, Mexičanů a Američanů, kteří na Filipíny přišli a zůstali zde. Nechybí ani oblíbené smažené pouliční občerstvení, jako jsou lívance (ukoy), a řada sladkostí a pochoutek zvaných meryenda.

Kniha Jsem Filipínec je plná patřičně odvážných a zářivých fotografií a připomíná klasickou kamayanskou večeři - jeden dlouhý slavnostní stůl plný jídla. Jen se do toho pusťte.