Joyce, Bakhtin, and the Literary Tradition: Toward a Comparative Cultural Poetics
Literární studie o Jamesi Joyceovi byly v posledních pětadvaceti letech obohaceny významným vývojem literární teorie, a to možná více než studie o kterémkoli jiném autorovi. M. Keith Booker si všímá zvláštní mezery v tomto bádání a přibližuje dílo Michaila Bachtina, bezesporu jednoho z nejvýznamnějších literárních teoretiků tohoto století, který se zabývá Joyceovým vztahem k šesti jeho literárním předchůdcům. Booker v jasné a čtivé próze zkoumá Joyceovy dialogy nejen s Homérem, Dantem a Shakespearem, jeho třemi nejzřetelnějšími předchůdci, ale i s Rabelaisem, Goethem a Dostojevským, třemi literárními postavami důležitými pro Bachtinovo teoretické dílo.
Těchto šest spisovatelů poskytuje příležitost prozkoumat Joyceovo dílo s ohledem na několik nejdůležitějších Bachtinových konceptů. Jestliže Homér představuje autoritu epiky, Rabelais pro Bachtina představuje subverzivní vícehlasé energie karnevalových žánrů. Na rozdíl od popisu Dantových pokusů o únik z historicity figuruje u Bachtina Goethe jako ztělesnění angažovanosti v časovosti každodenních dějin. A Bachtinovo obecné odmítnutí polyfonie v Shakespearových dílech kontrastuje s Bachtinovým označením Dostojevského za nejpolyfoničtějšího spisovatele v celé světové literatuře.
Bookerova komparativní čtení společně naznačují, že jde o Joyce, jehož díla jsou politicky angažovaná, historicky angažovaná a společensky relevantní. Stručně řečeno, naznačují Joyce, jehož dílo se radikálně liší od konvenčních představ o modernistické literatuře jako kulturně elitářské, historicky odtažité a zajímající se více o individuální psychologii než o sociální realitu.
M. Keith Booker je profesorem angličtiny na Arkansaské univerzitě.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)