Journal 1887-1910 (edice Riverrun) - exkluzivní nový výběr z ohromující francouzské klasiky

Recenze čtenářů

Recenze vyzdvihují deník Julese Renarda jako pronikavou reflexi francouzského krajana a spisovatele, která ukazuje jeho nezávislé myšlení, bystré postřehy a jedinečný prozaický styl. Někteří čtenáři oceňují hloubku a humor v jeho líčení života, jiní si všímají problémů při překladu.

Pronikavé úvahy, bystré postřehy ze života, humor v líčení vesničanů, oceňovaný prozaicko-poetický styl a cenný úvod Juliana Barnese.

Ne všechen obsah je přeložen do němčiny, což může omezit přístupnost pro neanglické a nefrancouzské čtenáře; možné problémy s přesným překladem Renardova stylu.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Journal 1887-1910 (riverrun editions) - an exclusive new selection of the astounding French classic

Obsah knihy:

„Jako starosta jsem zodpovědný za údržbu venkovských silnic, jako básník bych je raději viděl zanedbané.

Jules Renard byl francouzský literát konce 19. století. Nebyl Pařížanem, ale oddaným venkovanem a v roce 1904 byl zvolen starostou malé vesnice Citry-le-Mines v odlehlé části severního Burgundska. Měl duši venkovského měšťana, ale ambice metropolity, a peníze jeho ženy mu umožňovaly pohybovat se ve vznešených kruzích, ačkoli působil jako nešikovný zákazník, jezevec, a podle toho také vypadal. Psal beletrii, publicistiku i dramata, a to velmi úspěšně, ale Deník je Renardovým mistrovským dílem, nejméně kategorizovatelným dílem francouzského fin de siècle.

Deník představuje hojnost zápisů bez švu a vzoru: mordýřské úvahy o stylu, literatuře a divadle; portréty rodiny, přátel a pařížské literární scény; kvazietnografické postřehy o životě na vesnici a zápisy o přírodě, které se nepodobají ničemu jinému než sobě samým.

Samuel Beckett mluvil o Renardovi jedním dechem s Proustem a Celinem, o Deníku napsal, že „je pro mě stejně nevyčerpatelný jako Boswell“, a věřil, že se jeho styl naučil ze zoufalství. Gide řekl, že Journal není „řeka, ale lihovar“. Sartre napsal, že „vynalezl literaturu mlčení“. Ale především je to dojemné a tříštivé dílo sebekritiky.

Julian Barnes obdivuje Deník již mnoho let a připravil tento nový výbor z dvanáctisetstránkového vydání v nakladatelství Pléiade. Překlad Thea Cuffeho pomůže přiblížit tohoto nelítostného soudce lidských slabostí nové generaci čtenářů.