Ježíš v domě faraonů: Zjevení Esejců o historickém Ježíšovi: Zjevení Esejců o historickém Ježíšovi

Recenze čtenářů

Kniha Ahmeda Osmana předkládá nekonvenční teorie o historické identitě biblických postav a ukazuje souvislosti mezi staroegyptskou historií a biblickými příběhy. Zatímco mnozí čtenáři považují výzkum za přesvědčivý a podnětný, jiní kritizují nedostatek věrohodných pramenů a nesrovnalosti ve výkladu náboženských textů.

Čtenáři oceňují dobře prozkoumaný a jedinečný pohled na starověké dějiny, poutavý styl psaní a zpochybňování tradičních pohledů na náboženské dějiny. Kniha je považována za poučnou a povinnou četbu pro hledače pravdy, kteří se zajímají o kořeny monoteismu a souvislosti mezi starověkými kulturami.

Kritici poukazují na to, že neortodoxní teorie knihy mohou postrádat dostatečně věrohodné důkazy a jasnost ohledně pramenů. Někteří se domnívají, že zacházení s biblickými texty je nedůsledné, což vede k nejasnostem ohledně toho, které aspekty jsou podporovány Písmem a které jsou odmítány. Navíc zaměření knihy na konkrétní historické postavy může u některých čtenářů vyvolat touhu po hlubším prozkoumání klíčových témat, jako je Ježíš a Esejci.

(na základě 34 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Jesus in the House of the Pharaohs: The Essene Revelations on the Historical Jesus

Obsah knihy:

Provokativní teze, že historický Ježíš byl spojen s 18. královskou dynastií v Egyptě.

- Tvrdí, že Ježíš, Jozue a Tutanchamon byli jedna a tatáž osoba.

- Uvádí důkazy z církevních dokumentů, Koránu, Talmudu a archeologie, že Mesiáš přišel více než tisíc let před 1. stoletím př. n. l.

- Ukazuje, že křesťanství se vyvinulo z esejského učení.

Ačkoli se všeobecně věří, že Ježíš žil v prvním století př. n. l., neexistují žádné konkrétní důkazy, které by tuto skutečnost potvrzovaly od římských a židovských historiků, kteří by byli jeho současníky. Sami autoři evangelií pocházeli z pozdější generace a mnoho zpráv zaznamenaných ve Starém zákoně a talmudských komentářích hovoří o příchodu Mesiáše jako o události, která již nastala.

Ahmed Osman na základě dostupných důkazů z archeologie, svitků od Mrtvého moře, Koránu, Talmudu a biblických pramenů přesvědčivě dokládá, že Ježíš i Jozue byli jedna a tatáž osoba - což potvrzují i první církevní otcové - a že touto osobou byl rovněž faraon Tutanchamon, který vládl Egyptu v letech 1361-1352 př. n. l. a byl považován za duchovního syna Božího. Osman tvrdí, že esejští křesťané - kteří se po Ježíšově zavraždění tajně řídili jeho učením - vyšli na veřejnost až po popravě jejich proroka Jana Křtitele Herodem o mnoho století později. Byli to však také esejci, kteří po smrti Tutanchamona a jeho otce Achnatona (Mojžíše) tajně udržovali monoteistické náboženství Egypta při životě. Esejci věřili, že jsou lidem Nové smlouvy, kterou mezi nimi a jejich Pánem uzavřel Učitel spravedlnosti, jenž byl zavražděn zlým knězem. Svitky od Mrtvého moře podporují Osmanovo tvrzení, že tímto Učitelem spravedlnosti byl ve skutečnosti Ježíš.