Jeptiška, která zabíjela vrabce

Recenze čtenářů

Kniha vypráví poutavý příběh z druhé světové války z pohledu bývalého nacistického desátníka Karla Pursera, který vypráví o morálním problému jeptišky a o složitosti dobra a zla. Vyprávění vybízí čtenáře k zamyšlení nad podstatou lidskosti na pozadí války.

Poutavé vyprávění, hluboké zkoumání morálních otázek, dobře propracované postavy a silný styl psaní. Kniha zanechává ve čtenářích trvalý dojem a provokuje k zamyšlení nad dobrem a zlem.

Pro některé čtenáře mohou být filozofické diskuse náročné nebo hutné a nejednoznačné morální závěry příběhu se nemusí líbit každému.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Nun Who Killed Sparrows

Obsah knihy:

Považuji se za jednoho z nejšťastnějších mužů v okolí.

Mé psaní bylo formováno mým dvojím kulturním původem, zčásti Lakotů, zčásti dítěte prérijních travin a rozlehlé oblohy, ale také jsem měl tu čest být veden velkými mysliteli a spisovateli. A to nepočítám spisovatele, kteří mě mentorovali prostřednictvím svého psaní.

Morální otázky pro Jeptišku, která zabíjela vrabce mého příběhu jsou načerpány ze semináře nositele Nobelovy ceny Elieho Wiesela, který mě naučil, že k věčným pravdám nedocházíme ani tak logikou, jako spíše příběhy, které si vytváříme ze životních zkušeností. Tento příběh vychází z prozkoumání událostí z mého dětství, které mě přivedly na mou současnou dráhu, odhodlanou učit, psát a hledat Boží ruku ve světě kolem sebe. V lakotské literatuře je známé rčení: "Statečně vstávej, bratře, je dobrý den na smrt." To je však zavádějící, protože smrt není takovým koncem, jakým je pro obyvatele Západu.

Příběhy pokračují, duše se stávají, mihotání světla na tekoucí vodě, světlušky v trávě, štětec motýlích křídel, volání sovy, víření prachového čerta, zpěv větru osik a borovic. Proto chci poděkovat všem svým studentům, kteří mě inspirovali, a všem, kteří nepřestávají milovat slova, příběhy a slova.