Recenze čtenářů
Shrnutí:Jen míček byl bílý je velmi poučná a poutavá kniha, která se zabývá ranou historií černošské ligy a přináší rozhovory s významnými hráči, kteří se významně podíleli na rozvoji baseballu. I když má své nedostatky, pokud jde o kvalitu psaní, je považována za nezbytnou četbu pro baseballové nadšence.
Klady:Informativní a poutavá, obsahuje rozhovory s významnými hráči, které jsou nezbytné pro pochopení baseballové historie, obsáhle se věnuje černošským ligám, osvětluje přehlížené hráče a jejich přínos.
Zápory:Není nejlépe napsaná kniha, obsahuje mezery v historických záznamech kvůli absenci oficiálního bodování.
(na základě 38 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Only the Ball Was White: A History of Legendary Black Players and All-Black Professional Teams
Obsah knihy:
Na začátku 20. let 20. století vyslali New York Giants svého skauta, aby sledoval mladého Kubánce, jak hraje za Foster's American Giants, baseballový klub v černošské lize. Během jednoho odpalu odpálil tento talentovaný slugger míček tak tvrdě, že ho pravý polař dokázal odehrát od vrcholu plotu a vyhodit Christobela Torrientiho na první metu. Skautovi se líbilo, co viděl, ale byl zklamán hráčovým vzhledem. "Byl světle hnědý," vzpomínal jeden z Torrientiho spoluhráčů, "a šel by do první ligy, ale měl opravdu drsné vlasy." Takový byl život za barevnou čarou, neoficiální hranicí, která bránila stovkám hvězdných sportovců hrát velkou baseballovou ligu.
Když v roce 1970 vyšla kniha Only the Ball Was White, Satchel Paige ještě nebyl uveden do Síně slávy a ani mezi sportovními nadšenci nepanovala všeobecná neznalost bohaté tradice černošských lig. Málokdo věděl, že ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století hrály vynikající černošské týmy pravidelně na Yankee Stadium a brooklynském Ebbets Field. A jména jako Cool Papa Bell, Rube Foster, Judy Johnson, Biz Mackey a Buck Leonard nevyvolávala na tváři fanouška žádný záblesk úsměvu, přestože mnozí z těchto mužů mohli klidně hrát po boku Ty Cobba, Waltera Johnsona, Hacka Wilsona nebo Lou Gehriga - a překonávat přitom jejich rekordy. Mnozí baseballoví odborníci se dnes například domnívají, že kdyby Josh Gibson hrál v první lize, překonal by 714 homerunů Babe Rutha ještě předtím, než Hank Aaron odpálil svůj první. A velký Dizzy Dean přiznal, že nejlepším nadhazovačem, kterého kdy viděl, nebyl Lefty Grove nebo Carl Hubbell, ale "starý Satchel Paige, ten velký vytáhlý barevný kluk".
V knize Only the Ball Was White vypráví Robert Peterson zapomenutý příběh těchto vyloučených hráčů a dostává se jim uznání, které jim bylo tak dlouho odpíráno. Na základě dobových sportovních publikací, záznamů zápasů v černošském tisku a rozhovorů s muži, kteří tuto hru skutečně hráli, Peterson rekonstruuje starou černošskou ligu a oživuje tak fascinující období, které se táhlo od doby krátce po občanské válce až do podpisu smlouvy s Jackie Robinsonem v roce 1947. Sledujeme, jak na hřiště nastupují černí Yankees z New Yorku a Crawfords z Philadelphie, sledujeme vyhlašování All-Star sestavy Východ-Západ a posloucháme, jak sami hráči vyprávějí o boji a slávě, kterou černý baseball zažil. Kromě těchto barvitých vyprávění Peterson připojuje roční tabulky černošské ligy a rejstřík všech hráčů a funkcionářů, což z knihy činí pokladnici baseballových informací a pověstí.
Monumentální a dojemná kniha Jen míček byl bílý nám připomíná, že to, co bylo často považováno za "zlatý věk" baseballu, byla také éra Jima Crowa. Je to kniha, kterou si musí přečíst každý, kdo doufá, že pochopí nejen příběh baseballu, ale i příběh Ameriky.
