Jedu po moři, jedu po souši

Recenze čtenářů

Kniha je beletristickým vyprávěním o cestě mladé anglické dívky do Ameriky během 2. světové války a zabývá se tématy dětství a následků války. Kniha je dobře napsaná a nostalgická a osloví čtenáře všech věkových kategorií.

⬤ Krásně napsaný, dojemný, okouzlující příběh
⬤ nabízí historický pohled
⬤ rezonuje se čtenáři různého věku
⬤ chytré a vtipné vyprávění.

Některým čtenářům může historický kontext připadat méně relativní; v recenzi jednoho uživatele je uvedeno, že knihu ještě nečetl, ale těší se na ni.

(na základě 4 hodnocení čtenářů)

Původní název:

I Go by Sea, I Go by Land

Obsah knihy:

„Zůstali jsme s Jamesem doma, všude byl klid a slunečno a my jsme si začali myslet, že válka nakonec nikdy nepřijde... Když už jsme si byli jistí, že se nic nestane, přiletělo německé letadlo. Přiletělo jednou v noci v jednu hodinu ráno a ten zvuk byl úplně jiný než u anglického letadla a všichni jsme se probudili. Bylo slyšet, jak bubnuje a bubnuje jako velká včela na květině, buch, buch, buch, buch, pořád dokola ve vzduchu nad domem. Pak se najednou ozvalo pět hlasitých výbuchů. Potom nastalo strašné ticho a já věděla, že otec a matka se na sebe dívají ve tmě, a cítila jsem, jak jsem uvnitř malá a stísněná. Pak otec tiše řekl: „Meg, musí jít“.

Teď budu psát Deník, protože kvůli válce jedeme do Ameriky. Právě se o tom rozhodlo. Budu si o tom psát všechno, protože až se vrátíme, budeme o tolik starší, že si to nebudu pamatovat, když to neudělám. Takže tohle je začátek. Prosím, ať se brzy vrátíme, prosím.“.

Jedná se o fiktivní deník Sabriny Lindové, jedenáctileté anglické dívky, která je se svým mladším bratrem Jamesem vyslána na dlouhou cestu přes moře ke své tetě do Ameriky.