Jazzová scéna

Recenze čtenářů

Kniha Erica Hobsbawma „Jazzový komunista“ je souborem jeho postřehů o jazzu, v němž se prolíná historie, politika a hudba. Ačkoli je kniha chválena pro svou pronikavou analýzu a výstižný text, někteří recenzenti ji považují za zastaralou kvůli původnímu datu vydání a nedostatečnému pokrytí pozdějšího vývoje jazzu.

Dobře a vášnivě napsaná kniha, jedinečný historický pohled na jazz, pronikavé propojení hudby, politiky a kultury, cenná i pro začínající zájemce o jazz.

Vnímáno jako zastaralé kvůli původním datům vydání a omezenému pojednání o jazzu 60. a 70. let 20. století; doporučeno volit novější vydání kvůli hloubce.

(na základě 7 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Jazz Scene

Obsah knihy:

V letech 1955-65 psal historik Eric Hobsbawm pod pseudonymem "Francis Newton" pro New Statesman měsíčník o jazzu - hudbě, kterou miloval od doby, kdy ji jako chlapec objevil v roce 1933 ("v roce, kdy se v Německu dostal k moci Adolf Hitler"). Hobsbawmův sloupek vedl k napsání kritické historie The Jazz Scene (1959).

Toto rozšířené vydání z roku 1993 přidává pozdější Hobsbawmovy texty, v nichž dále rozjímá o tom, "proč je jazz nejen úžasným zvukem, ale i ústředním tématem pro každého, kdo se zabývá společností a uměním dvacátého století". "Všichni velikáni jsou zmíněni jen letmo (Louis Armstrong, Billie Holiday), další prostor je věnován Duku Ellingtonovi, Rayi Charlesovi, Theloniousu Monkovi, Mahalii Jacksonové a Sidneymu Bechetovi..." (s. 1).

Snad nejchutnější jsou Hobsbawmovy poznámky o obchodní stránce a pracovní morálce, kde jeho historikův pohled obnažuje jazzovou scénu až na její komerční páteř. "Kirkus Reviews".