Jazz západního pobřeží: Moderní jazz v Kalifornii v letech 1945-1960

Recenze čtenářů

Kniha Teda Gioii „West Coast Jazz“ je velmi dobře hodnocena pro svůj informativní a poutavý průzkum jazzové historie, zejména se zaměřením na scénu západního pobřeží od 40. do 60. let 20. století. Recenzenti chválí její hloubku, vývoj postav a způsob, jakým se zabývá často přehlíženým žánrem jazzové historie. Někteří čtenáři však vyjadřují nespokojenost se subjektivními názory autora, zejména pokud jde o některé nástroje a styly.

⬤ Hluboké a dobře zpracované dějiny jazzu západního pobřeží
⬤ poutavé psaní
⬤ oživuje postavy a hudebníky
⬤ zvýšilo uznání a znalosti čtenářů o jazzu
⬤ obsahuje cenné poznatky o zásadním období jazzové historie
⬤ vřele doporučujeme milovníkům jazzu.

⬤ Autorovy vyhraněné názory mohou zastínit ocenění některých hudebníků a stylů
⬤ některé čtenáře zklame nedostatek obrázků
⬤ stížnosti na různá vydání a jejich obsah
⬤ názory mohou některým čtenářům připadat subjektivní a odmítavé.

(na základě 13 hodnocení čtenářů)

Původní název:

West Coast Jazz: Modern Jazz in California, 1945-1960

Obsah knihy:

Z předmluvy Teda Gioii: Všichni tito hudebníci se v následujícím desetiletí probojovali zpět a jejich úspěch při znovuzískání pozice významných umělců byl možná prvním signálem, který zpočátku nebyl uznán, že dochází k přehodnocení dřívější scény na západním pobřeží. Méně štěstí než těchto několik jedinců měli na Západním pobřeží Sonny Criss, Harold Land, Curtis Counce, Carl Perkins, Lennie Niehaus, Roy Porter, Teddy Edwards, Gerald Wilson a další, jejichž kariéry skomíraly, aniž by dosáhly pozdějšího oživení nebo dokonce brzkého krátkého ochutnání slávy. Jistě, někteří jazzoví hráči ze západního pobřeží zaujímají v jazzové historii ústřední místo, ale vždy to byli ti, kteří podobně jako Charles Mingus nebo Eric Dolphy odešli z Kalifornie na Manhattan. Ti, kteří zůstali, zůstali většinou pozadu. Nastal čas pro kritické přehodnocení tohoto díla. S odstupem více než čtyřiceti let - od příchodu moderního jazzu do Kalifornie - snad můžeme začít chápat bohatou škálu hudby, která zde byla v těchto slavných letech prezentována. Abychom tak ale mohli učinit, musíme začít téměř od nuly. Musíme se zbavit stereotypů o jazzu na západním pobřeží, odmítnout zjednodušení, fráze a škatulkování, které celou problematiku jen zamotávají.

Mnoho diskusí o této hudbě začíná otázkou: "Co to byl west coast jazz? "- jako by nějaká jednoduchá definice odpověděla na všechny naše otázky. A když se žádná jednoduchá odpověď neobjevila - jak by také mohla, když se ti samí kritici, kteří tuto otázku kladli, sotva dokázali shodnout na definici samotného jazzu? --Tento neúspěch byl označen za důvod k odmítnutí celého tématu. Můj přístup je jiný. Začínám u hudby samotné, u hudebníků samotných, u geografie a společenské situace, u klubů a kultury. Snažil jsem se zjistit, co nám mají říct, místo abych opakoval pochybný kritický konsenzus poslední generace. Byl jazz západního pobřeží posledním regionálním stylem, nebo jen marketingovým výstřelkem? Existovalo vůbec někdy něco takového jako jazz západního pobřeží? Pokud ano, byl lepší nebo horší než jazz východního pobřeží? Takové otázky nejsou bezpředmětné, ale představují špatný začátek seriózního historického zkoumání. Prosím čtenáře, kteří doufají v rychlé a snadné odpovědi, aby k této práci přistupovali s otevřenou myslí a trochou trpělivosti. Zobecnění se objeví, širší úvahy budou stále jasnější, ale až poté, co se přiblížíme k závěru tohoto složitého příběhu a necháme hudbu vyniknout v celé její bohatosti a rozmanitosti. Začneme-li s nějakou teorií jazzu západního pobřeží, riskujeme, že uvidíme jen to, co se do naší teorie vejde. Příliš mnoho popisů této hudby se dostalo právě do této pasti.

Místo toho potřebujeme vidět věci novýma očima a slyšet hudbu novýma ušima.