Japonský stárnoucí mír: Pacifismus a militarismus v 21. století

Recenze čtenářů

Recenze vyzdvihují knihu „Stárnoucí mír v Japonsku“ jako vysoce informativní a dobře napsanou knihu, která nabízí nový pohled na japonskou bezpečnostní politiku a je přístupná i čtenářům bez předchozích odborných znalostí v této oblasti. Celkově lze knihu doporučit všem, kteří se zajímají o japonskou politiku a kulturu po druhé světové válce.

⬤ Dobře napsaná a zasvěcená
⬤ poutavá a informativní
⬤ přístupná i čtenářům bez předchozích odborných znalostí
⬤ nabízí originální výzkum a nové pohledy na japonskou vojenskou politiku
⬤ vřele doporučuji zájemcům o mezinárodní vztahy a společenské změny.

V recenzích nejsou zmíněny žádné výslovné zápory; jeden recenzent si přál, aby byla kniha vydána dříve pro vzdělávací účely.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Japan's Aging Peace: Pacifism and Militarism in the Twenty-First Century

Obsah knihy:

Od konce druhé světové války se Japonsko nesnaží o remilitarizaci a jeho poválečná ústava se zavazuje vzdát se agresivního válčení.

Přesto si mnozí v Japonsku i mimo něj kladou otázku, zda by se země měla nebo měla vrátit k velení ozbrojeným silám v podmínkách stále náročnějšího regionálního a globálního kontextu a v době, kdy se domácí politika změnila ve prospěch demonstrace národní síly. Tom Phuong Le nabízí nové vysvětlení neochoty Japonska k remilitarizaci, které klade důraz na vztah mezi demografií a bezpečností.

Stárnoucí mír v Japonsku ukazuje, jak měnící se vnímání bezpečnosti napříč generacemi vyústilo v kulturu antimilitarismu, která omezuje snahy vlády o válečnickou zahraniční politiku. Le zpochybňuje jednoduchou opozici mezi militarismem a pacifismem a tvrdí, že japonský bezpečnostní diskurz by měl být chápán v termínech „vícenásobného militarismu“, který může legitimizovat rozhodnutí, jako je mobilizace japonských sil sebeobrany pro mírové operace a mise humanitární pomoci. Le zdůrazňuje, jak zásadní roli sehrály faktory, které se s bezpečnostní politikou obvykle nespojují, jako je stárnutí a úbytek obyvatelstva a genderová nerovnost.

Tvrdí, že případ Japonska zpochybňuje domněnku ve vědě o mezinárodních vztazích, že státy musí usilovat o použití síly, jinak budou potrestány, a ukazuje, jak rozšířená normativní přesvědčení omezovala tvůrce japonské politiky. Na základě rozhovorů s politiky, vojenským personálem, přeživšími atomové bomby, muzejními koordinátory, občanskými aktivisty a dalšími zúčastněnými stranami, jakož i na základě analýzy mírových muzeí a sociálních hnutí přináší kniha Japonský stárnoucí mír nové poznatky pro badatele v oblasti asijské politiky, mezinárodních vztahů a japonské zahraniční politiky.