Jan mezi evangelii: Druhé vydání

Recenze čtenářů

Kniha „Jan mezi evangelii“ od D. Moodyho Smithe nabízí promyšlenou analýzu vztahu mezi čtvrtým evangeliem a synoptickými evangelii. Slouží jako zpráva o vývoji janovské vědy, zejména se zaměřením na poznatky dvacátého století. Autor zkoumá, zda byl čtvrtý evangelista ovlivněn synoptiky, a diskutuje různé interpretace tohoto vztahu.

Kniha je přehledná, snadno čtivá a přínosná pro studenty, pastory i vědce. Obsahuje postřehy renomovaných janovských badatelů a představuje ucelený přehled současných trendů v analýze čtvrtého evangelia. Autor je ve svém oboru uznávaný a respektovaný.

Zaměřuje se především na dvacáté století, v omezené míře se zabývá pohledy dřívějších církevních otců. Někteří čtenáři si mohou přát rozsáhlejší historický kontext nebo širší analýzu přesahující dvacáté století.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

John Among the Gospels: Second Edition

Obsah knihy:

Vyvážené a provokativní zkoumání vztahu čtvrtého evangelia k synoptikům ve starověku i v moderní době.

Janův vztah k ostatním kanonickým evangeliím byl od křesťanského starověku předmětem vážných diskusí a debat. Znal je Jan? Použil je jako zdroje pro své vlastní duchovní evangelium? Pokud ano, lze vysvětlit jeho výstřednosti při jejich používání? V knize Jan mezi evangelii se D. Moody Smith s těmito otázkami vyrovnává a popisuje, jak byl vztah čtvrtého evangelia k synoptikům chápán zejména v moderní biblistice.

Janovu odlišnost od ostatních evangelijních vyprávění rozpoznali již starověcí křesťanští autoři jako Klement Alexandrijský na konci 2. století, Origenes na počátku 3. století a Eusebius na počátku 4. století, kteří připravili půdu pro protichůdné názory na Janův vztah k synoptikům. Jan byl považován buď za kompatibilního s ostatními kanonickými evangelii, pokud je doplňoval, jak se domnívali Klement a Eusebius, nebo za zjevně historicky neslučitelného s doprovodnými díly, podle opačného názoru Origena.

Tyto dva základní interpretační názory se projevují dodnes. Smith shrnuje teorie a protinázory, které jsou hnacím motorem janovského bádání od dob rané církve, a objasňuje vzájemné vztahy mezi komentátory a zároveň nabízí zasvěcený přehled této klíčové problematiky janovských studií.

Nejnovější posun v hodnocení Janova evangelia kritiky má své kořeny v 70. letech 20. století. Proti převládajícímu názoru, že čtvrté evangelium je kompozicí nezávislou na synopticích, začali badatelé poukazovat na to, že se v něm objevují prvky redakce či kompozice samotných synoptiků - což je poznatek, který vedl zpětně k závěru, že Jan znal a používal jednoho či více synoptiků v jejich současné, kanonické podobě.

V nové, závěrečné kapitole zařazené do druhého vydání knihy Jan mezi evangelii Smith zdůrazňuje obtížnost určení toho, co představuje redakci a jak se zjevně redakční nebo kompoziční prvky dostaly do Janova evangelia. Na základě Markova evangelia jako hlavního referenčního bodu Smith zkoumá obtíže spojené s rozpoznáním toho, jak Jan chápal a používal synoptiky, pokud je vůbec znal nebo používal.