Jako hvězdy navždy: Vyprávění a teologie v knize Daniel

Původní název:

Like the Stars Forever: Narrative and Theology in the Book of Daniel

Obsah knihy:

Tato antologie Meadowcroftových esejů (všechny kromě jednoho již dříve publikovaného) se soustřeďuje na tři tvrzení, která Meadowcroft o knize Daniel vyslovuje. Prvním je, že Daniela je třeba chápat především jako postavu moudrosti a že první kapitola knihy Daniel je v tomto ohledu programová.

Druhým je, že vidění o tom, který je podobný synu člověka, představuje teologický kloub, který vede chápání příběhů i vidění jako projevů účasti na božském životě ze strany moudrého Daniela a jeho lidu. Třetí tvrzení spočívá v tom, že závěrečná kapitola knihy Daniel jako vrchol příběhu o moudrosti Daniel ukazuje cíl moudré účasti na božském životě jako trvalý odkaz spravedlnosti u těch, kdo se s touto moudrostí setkávají. Tato tvrzení jsou podpořena pozorným čtením aspektů vypravěčského umění, které se v knize Daniel objevuje; exegetickým zhodnocením interpretačního dopadu chápání věrných moudrých jako výrazu nadějí, které starověký lid vkládal do chrámu; a teologickým a kontextuálním čtením zkušeností Daniela a jeho přátel - v každodenním životě na babylonském a perském dvoře a v podivných apokalyptických setkáních v pozdějších kapitolách.

Z takového čtení vyplývá paradoxní povaha víry jako jisté naděje a etické jasnosti vedle tajemství a nejistoty a výzvy k trpělivé vytrvalosti. Tento křehký tanec mezi jistotou a trpělivostí, jasností a tajemstvím byl charakteristický pro zkušenost Daniela a jeho lidu v době vyhnanství, pro pozdější čtenáře trpící pod patou Antiocha Epifana, pro ty, kdo se bránili nárokům na panství ze strany Říma, a i dnes pro čtenáře knihy Daniel všude tam, kde se setkávají s impériem a vzdorují mu.