Jak se učíme: Překvapivá pravda o tom, kdy, kde a proč se to děje.

Recenze čtenářů

Kniha Benedicta Careyho „Jak se učíme“ zkoumá nejnovější výzkumy v oblasti učení a poznávání a přináší poznatky o účinných strategiích učení a vědeckých poznatcích, které za nimi stojí. Recenzenti knihu chválí za poutavý styl psaní a hloubku informací, zatímco někteří vyjadřují obavy z nedostatku praktického využití nebo konkrétních kroků.

Kniha je informativní a dobře prozkoumaná a předkládá fascinující studie, které odhalují, jak se efektivně učíme. Recenzenti vyzdvihují poutavý styl psaní a srozumitelnost, s jakou jsou vysvětleny složité pojmy. Mnozí pedagogové ji považují za cennou pro zlepšení svých výukových metod. Předkládané myšlenky jsou pronikavé a zpochybňují běžné mylné představy o učení.

Někteří čtenáři měli pocit, že kniha neposkytuje konkrétní, realizovatelné kroky pro žáky a že se plně nezabývá aplikací naučených konceptů v reálných scénářích. Několik čtenářů se zmínilo o drobných chybách v příkladech, které by mohly oslabit důvěryhodnost argumentů. Jiní poznamenali, že nemusí být vhodná pro příležitostné čtenáře, kteří hledají přímočaré tipy pro učení.

(na základě 322 hodnocení čtenářů)

Původní název:

How We Learn: The Surprising Truth about When, Where, and Why It Happens

Obsah knihy:

V tradici knih Síla návyku a Myšlení, rychlé a pomalé přichází praktický, hravý a nekonečně fascinující průvodce tím, co dnes skutečně víme o učení a paměti - a jak to můžeme aplikovat na vlastní život.

Od útlého věku je nám to vtloukáno do hlavy: Nepokoj, roztěkanost a nevědomost jsou nepřáteli úspěchu. Říkají nám, že učení je o sebekázni, že se musíme omezit na vyhrazené studijní prostory, vypnout hudbu a dodržovat přísný rituál, pokud chceme uspět v testu, zapamatovat si prezentaci nebo zvládnout klavírní recitál.

Ale co když je téměř všechno, co nám o učení říkali, špatně? A co když existuje způsob, jak dosáhnout více s menším úsilím?

V knize Jak se učíme oceňovaný vědecký reportér Benedict Carey prochází desetiletími výzkumů v oblasti vzdělávání a přelomovými studiemi, aby odhalil pravdu o tom, jak náš mozek vstřebává a uchovává informace. Zjišťuje, že od narození se všichni učíme rychle, efektivně a automaticky.

V naší snaze systematizovat tento proces jsme však ignorovali cenné a přirozeně příjemné nástroje učení, jako je zapomínání, spánek a snění. Je vyhrazený stůl v tiché místnosti skutečně tím nejlepším způsobem učení? Může změna rutiny zlepšit zapamatování? Jsou chvíle, kdy je dobré se rozptýlit? Je opakování nezbytné? Careyho hledání odpovědí na tyto otázky přináší množství strategií, díky nimž se učení stane více součástí našeho každodenního života - a méně povinností.

Na základě testování mnoha kontraintuitivních technik popsaných v této knize Carey ukazuje, jak můžeme napnout nervové svaly, které umožňují hluboké učení. Cestou odhaluje, proč by učitelé měli dávat závěrečné zkoušky hned první den výuky, proč je moudré prokládat předměty a koncepty při učení jakýchkoli nových dovedností a kdy je rozumnější zůstat vzhůru dlouho do noci a připravovat se na prezentaci, než vstávat brzy na poslední sezení. A pokud to vyžaduje určitou nedůvěru, je to proto, že výzkum odporuje tomu, co nám celý život říkali o tom, jak se nejlépe učit.

Mozek není jako sval, alespoň ne v přímočarém smyslu. Je to něco úplně jiného, citlivého na náladu, na čas, na cirkadiánní rytmy, ale i na polohu a prostředí. Mírně řečeno, špatně přijímá rozkazy. Pokud je mozek učící se stroj, pak je to stroj excentrický. V knize Jak se učíme nám Benedict Carey ukazuje, jak jeho zvláštnosti využít v náš prospěch.