Jak armáda udělala z Británie světovou velmoc: 1688-1815

Recenze čtenářů

Kniha o dějinách britské armády představuje směsici pohledů. Někteří čtenáři ocení postřehy a autorovu odbornost, zatímco jiným se zdá struktura a zaměření nedostatečné. Zdá se, že kniha vychází vstříc spíše těm, kteří se v dané problematice již orientují.

⬤ Nabízí nový pohled na roli britské armády v dějinách
⬤ dobře zpracovaný
⬤ napsaný uznávaným historikem
⬤ poskytuje čtivý popis.

⬤ Neuspořádaná struktura
⬤ chybí zaměření na klíčové bitvy
⬤ začátečníkům může chybět více podrobností
⬤ klade důraz na byrokracii a politiku namísto vojenských tažení.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Původní název:

How the Army Made Britain a Global Power: 1688-1815

Obsah knihy:

V letech 1760-1815 se britská vojska účastnila tažení od Manily po Montreal, od Kapského Města po Kodaň, od Washingtonu po Waterloo. Námořní rozměr britské expanze byl skvěle popsán v řadě vynikajících studií, ale dosud nebyl vydán jediný svazek, který by se věnoval armádě a zejména tomu, jak a proč se stala světovou operační silou, schopnou porazit Maráthy i Francouze. Tato kniha jednak nabídne nový pohled, který se soustředí na globální roli armády a její ústřední roli v imperiální expanzi a zachování, a jednak bude jako taková významnou knihou pro vojenské dějiny a světové dějiny. Bude se soustředit na to, jaké rovnice přinesla armáda k moci a jak se díky tomu stala silou světového významu.

Klíčovým bodem se stává víceúčelovost armády, která je patrná zejména na Wellingtonově kariéře: Napoleon o něm sice mluvil pohrdavě jako o "sepoy generálovi", ale Wellingtonova schopnost úspěšně působit v Indii i v Evropě byla nejen působivá, ale odrážela také synergii zkušeností a získaných dovedností, které britskou armádu charakterizovaly. Žádná jiná armáda se jí nevyrovnala. Nejblíže k ní měla schopnost Ruska, které bylo v letech 1806-14 schopno porazit Turky i Napoleona, ale nemělo transoceánské schopnosti a zkušenosti, jimiž disponovala britská armáda. O zkušenostech se částečně vedly debaty, a to i o doktríně, jako v případě napětí mezi "Američany" a "Němci", což byl odkaz na oblasti soustředění britského tažení během sedmileté války. Tato součinnost se nejlépe rozvinula při operacích na Pyrenejském poloostrově v letech 1809-14, přičemž logistické a bojové dovednosti využité v Indii se uplatnily v evropském kontextu, v němž měly zvláštní hodnotu.

Kniha se dále snaží odpovědět na otázku, jak se podařilo této armády dosáhnout navzdory silné protiarmádní ideologii/praxi, která vycházela z nepřátelské reakce na Olivera Cromwella a Jakuba II. Součástí příběhu je tedy jak vnímání a politika, tak i naléhavost a praktické aspekty konfliktu, včetně struktury sil, otázek velení a institucionálního vývoje. Současně platí, že britský úspěch v tomto období nebyl nevyhnutelný, a je třeba brát v úvahu vývoj v kontextu ostatních států a zejména důvody, proč se britským silám dařilo a že Británie nebyla závislá pouze na námořní efektivitě.