Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha nabízí podrobné srovnání stíhačů tanků Jagdpanther a SU-100 z druhé světové války. Je oceňována pro čtivý text, kvalitní výtvarné zpracování a vyčerpávající technické informace, což z ní činí poučné čtení pro milovníky vojenské historie. Někteří čtenáři však upozornili na nedostatek zdokumentovaných scénářů bojů mezi oběma vozidly a přáli si více podrobností týkajících se skutečných bojů.
Klady:Srozumitelně napsané, dobré výtvarné zpracování, důkladné technické srovnání, naplněné fakty, příjemné vizuální zpracování, zajímavé historické souvislosti, užitečné jako výchozí bod pro výzkum.
Zápory:Omezená dokumentace skutečných bojových scénářů, operační historie působila spíše jako přehled kampaní, hodilo by se více konkrétních podrobností o akcích malých jednotek.
(na základě 38 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Jagdpanther Vs Su-100: Eastern Front 1945
Obsah knihy:
Vyvrcholením konstrukce velkorážních německých a sovětských stíhačů tanků jsou jejich střety v Maďarsku na jaře 1945.
Když se druhá světová válka v Evropě chýlila ke konci, vývoj obrněné techniky a doktríny zažívaly několik let masivně akcelerované změny, zejména v rámci krutých bojů na východní frontě. Německý Jagdpanther a sovětský SU-100, oba bezvěžové projekty stíhačů tanků založené na "tradičním" podvozku s věží a tankem, byly vrcholnými příklady toho, jak postupující zkušenosti, zdroje a časová omezení vytvořily vozidla, která se dobře hodila pro role obrany, respektive útoku. Jagdpanther představoval dobře vyvážené řešení a vynikající využití omezených zdrojů, zatímco SU-100 byl přirozeným vývojem rudimentárního, ale početného SU-85.
S tím, jak se role tanků rozšířila z podpory pěchoty na protitankovou, zvýšila se tloušťka pancíře a výzbroje, aby vozidla AFV mohla lépe přežít taková střetnutí. Věžové tanky byly drahé a kvůli omezením daným velikostí věžového kruhu a zavěšení se obtížně modernizovaly větší výzbrojí, a proto v některých souvislostech ustoupily novým konstrukcím. Sověti i Němci zjistili, že výkonnější děla lze instalovat přímo do korby, což zase zmenšilo siluetu vozidla a umožnilo zvýšit pancéřovou ochranu při jeho hmotnosti. Na Východě tak vznikly rychlé závody ve zbrojení, kdy se každá strana snažila získat výhodu na bojišti, i když jen na omezenou dobu.
Pro Němce byl Jagdpanther vyzbrojený 8,8 cm určen spíše pro defenzivní role, například pro přepady nebo ochranu boků na velkou vzdálenost, kde jeho vynikající zaměřovač a vysoce rychlé střely znamenaly výhodu. Jeho šikmý pancíř a relativně nízká hmotnost znamenaly, že na rozdíl od mohutnějšího (a méně praktického) Jagdtigera (derivátu Tigeru II) mohl působit i mobilněji. Jeho vynikající optika poskytovala klíčové výhody v oblasti palebné síly, ale jeho původ v přetechnizované konstrukci Pantheru znamenal, že byl náchylný k poruchám a mechanickým problémům.
Naproti tomu nejbližší sovětský protějšek, SU-100, byl navržen pro útočnou činnost po boku obrněných a mechanizovaných sil, kde by jeho 100mm hlavní zbraň pomohla čelit těžšímu nepřátelskému pancíři. Ačkoli jeho rychlost a pancéřová ochrana byly srovnatelné, větší počet kusů nasazených na konci války se často ukázal jako rozhodující proti protivníkovi, který byl stále více nucen bojovat navzdory nedostatečné logistice a výcviku. V této fázi konfliktu byli Němci nuceni přijmout ad hoc bojové skupiny, aby koordinovali prostředky svých zdecimovaných mateřských formací. Sověti zase disponovali operační dynamikou a možná je méně trápily taktické ztráty, částečně proto, že znehybněná vozidla bylo možné snáze obnovit a znovu zapojit do boje.
