Izrael, církev a pohané v Matoušově evangeliu

Původní název:

Israel, Church, and the Gentiles in the Gospel of Matthew

Obsah knihy:

Izrael, církev a pohané v Matoušově evangeliu se zabývá jedním z ústředních teologických problémů Matoušova evangelia: jaké jsou vztahy mezi Izraelem a církví a mezi misií k Izraeli a misií k pohanům? Aby odpověděl na tyto otázky, sleduje Matthias Konradt překvapivý přechod od Ježíšových slov a činů zaměřených na Izrael (a jeho učedníky) před Velikonocemi k univerzálnímu poslání Ježíšových prvních následovníků po jeho vzkříšení.

Prostřednictvím pečlivé historické a narativní analýzy Konradt odmítá výklad Matoušova evangelia, podle něhož církev nahradila Izrael v Božích záměrech - tedy výklad, že protože Izrael odmítl Ježíše jako izraelského Mesiáše, církev nahradila Izrael v roli vyvoleného Božího lidu. Konradt místo toho v Matoušově evangeliu objevuje, že izraelský a univerzálně zaměřený rozměr Božích spásných záměrů jsou mnohem pozitivněji propojeny.

Matouš rozvíjí vyprávění, v němž se objevuje Ježíšova identita jako mesiášského Syna Davidova i univerzálního Syna Božího. To, co se vyvinulo v převážně pohanskou církev, by se nikdy nemělo považovat za „nový“ nebo „pravý“ Izrael; podle Matoušova evangelia církev spíše představuje rozšíření zaslíbení daných nejprve Izraeli a nyní zahrnujících i pohany.