Islámské právo a vládnutí v současném Íránu: Překračování islámu pro sociální, ekonomický a politický řád

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Islamic Law and Governance in Contemporary Iran: Transcending Islam for Social, Economic, and Political Order

Obsah knihy:

Současný vzestup islamismu v celém muslimském světě, požadavky islamistů na vytvoření islámských států a jejich destabilizující dopad na regionální a globální uspořádání vyvolávají důležité otázky o původu islamismu a povaze islámského státu. Počínaje íránskou revolucí na konci sedmdesátých let a vznikem Islámské republiky až po dnešní vzestup ISIS do popředí je stále zřejmější, že islamismus je v jednadvacátém století významnou globální silou, která vyžaduje uznání a odpovědi.

Islámský světonázor jako vysoce integrovaný systém víry odmítá sekularismus a vysvětluje významnou roli náboženství v politice a zákonech muslimských společností. Islám je především právní rámec, který pokrývá všechny aspekty individuálního i komunitního života muslimů. V tomto smyslu je islámský stát logickým nástrojem řízení muslimských společností.

Dokonce i umírnění muslimové, kteří skutečně, ale ne nutně hlasitě, zpochybňují strategie extremistů, nezavrhují politickou roli islámu a životaschopnost islámského státu. Sektářské a scholastické rozpory v islámu, které se datují od prorokova skonu, však podkopávají jakoukoli možnost konsensu o právních, institucionálních a politických parametrech islámského státu. V rámci šíitských sektářských omezení se tato kniha pokouší nabídnout některé odpovědi na otázky o povaze islámského státu.

Téměř čtyřicetiletá zkušenost s Íránskou islámskou republikou nám nabízí určitý pohled na úspěchy, možnosti a výzvy takového státu. Islámský světonázor sice nabízí obecný rámec pro správu věcí veřejných, tento rámec však nutně potřebuje úpravu, aby byl použitelný v moderních společnostech. Jak se Íránci naučili, v oblasti praktické politiky je překonání omezujících příkazů islámu nejživotaschopnější strategií pro vybudování funkčního islámského státu.

Islám skutečně poskytuje doktrinální i praktické nástroje k překonání těchto omezení. Tato snaha o pragmatismus by mohla potenciálně nabídnout působivé strategie vládnutí, pokud sektářské, scholastické a autokratické sklony autorit nevykolejí práva veřejnosti a její požadavek na řádné řízení společnosti.