Původní název:
Iran - U.S. Concerns & Policy Responses
Obsah knihy:
Bushova administrativa se snažila omezit nebo ukončit potenciální hrozbu, kterou představuje Írán, někdy se snažila o omezenou angažovanost, jindy se přikláněla k úsilí o změnu íránského režimu. Někteří odborníci se domnívají, že v souvislosti s íránským jaderným programem hrozí potenciální krize, protože Bushova administrativa je skeptická k tomu, že snahy několika evropských spojenců zabránit íránskému jadernému průlomu budou úspěšné, ačkoli administrativa v březnu 2005 oznámila kroky na podporu těchto jednání.
Obavy USA se ještě zvýšily v důsledku vítězství Mahmúda Ahmadínežáda, přiznaného zastánce tvrdé linie, v íránských prezidentských volbách 24. června 2005. Někteří zastánci vojenského zásahu proti íránské jaderné infrastruktuře se domnívají, že jedinou schůdnou cestou k řešení jaderné otázky je kombinace diplomatických a ekonomických odměn a trestů.
V současné době platné americké sankce zakazují nebo přísně omezují americký obchod, pomoc a investice v Íránu a postihují zahraniční firmy, které investují do íránského energetického sektoru, ale nezdá se, že by jednostranné americké sankce doposud výrazně zpomalily íránské programy v oblasti zbraní hromadného ničení.
Mezi další hlavní obavy USA patří íránská politika v blízkovýchodním regionu, zejména materiální podpora skupin, které používají násilí proti mírovému procesu na Blízkém východě pod vedením USA, včetně libanonského Hizballáhu a palestinských skupin Hamás a Palestinský islámský džihád. Někteří vysoce postavení aktivisté Al-Káidy jsou rovněž v Íránu, ačkoli Írán tvrdí, že jsou „ve vazbě“ a budou souzeni.
Írán nebránil americkému úsilí o svržení Saddáma Husajna, dlouholetého protivníka Teheránu, přinejmenším zčásti v očekávání, že se v Iráku následně dostanou k moci proíránské šíitské islámské frakce. K tomu došlo v důsledku voleb, které se konaly 30. ledna 2005.
Írán rovněž pomáhá proíránským místním vůdcům v Afghánistánu, ačkoli se nezdá, že by tato podpora podstatně bránila stabilizaci a rozvoji Afghánistánu. Íránské postupy v oblasti lidských práv a přísné omezování demokracie jsou v oficiálních zprávách USA a OSN soustavně kritizovány, zejména za potlačování politických disidentů a náboženských a etnických menšin. Ahmadínežád, který důsledně prosazuje návrat k mnoha původním zásadám islámské revoluce, jak je stanovil zesnulý ajatolláh Ruholláh Chomejní, by mohl zavést nová omezení osobních svobod.
V Íránu se však konají volby do některých funkcí, včetně funkce prezidenta, což podle některých odborníků naznačuje, že zapojení íránských představitelů by mohlo být přínosné. Podle tohoto názoru by nové sankce nebo vojenská akce mohly přitvrdit íránské pozice, aniž by nutně zmírnily potenciální hrozbu, kterou Írán představuje.
