Into the Cracks

Obsah knihy:

V knize Do trhlin nám Holly Dayová předkládá 53 precizně zpracovaných fragmentů pečlivě pozorovaného a vášnivého života. Je to život matky, dcery, milenky, ženy v domácnosti, oběti, rebelky - vyprávěný v podobě betonových bot a umírajících motýlů, mraků inkoustových chobotnic a rozmazaného skla zaprášeného rámu obrazu.

Například v "Bloodlines" se lidské pudy k plození a ochraně potomstva rozšiřují o javor, který "posílá svá helikoptérová semena přes dvůr/ v zoufalých snech o rozmnožení". Nenávidí strom vypravěče/zahradníka, který tato semena stříhá - nebo se smíří se sterilitou? Bude se mstít a házet větve na vypravěčovy děti během nějaké budoucí bouře? Otázky, které se za těmito otázkami skrývají, jsou bohaté, metafory vynalézavé, někdy znepokojivé, často humorné.

V povídce "Tři šroubováky ahoj" jsme varováni, že "dostanu jako břitva, když řekneš/ ty) 'rozumím', vysmívám se osamělému uvnitř mě". Ve skladbě "Bleeding the Brakes Dry" se vzpomínka na to, jak slyšíme, jak se vlny tříští o vzdálené pobřeží, může stát téměř dostatečně hlasitou ("když se budu dost snažit"), aby přehlušila vzteklé mručení manžela, který v garáži pracuje na autě, jež se na tu pláž už nikdy nevrátí.

V jiných básních se učíme číst praskliny v chodnících a obrazech, praskliny vytvořené nehty přejíždějícími po lidské kůži, praskliny ve fasádě příčetnosti nebo střízlivosti. Jak píše autor:

"Vždycky jsem nacházel útěchu v nepořádku a chaosu, zejména pokud jde o svět přírody a jeho neustálý boj s řádem vnuceným civilizací. S potěšením sleduji, jak zpod pohovky v dokonale uklizeném domě vybíhají pavouci, nebo jak si břečťan proráží cestu do fasády budovy. Předstíraný řád, ať už má jakoukoli podobu, pro mě funguje jako štít proti nepředvídatelnosti a číhajícímu chaosu vnějšího světa. Ve filmu Into the Cracks se snažím rozpustit hranice mezi nepsanými pravidly, která formovala naše umělé prostředí, a realitou chaotického vesmíru.".

Obrázek na obálce knihy Do trhlin je fotografie jednoho z autorčiných nekonvenčních, ale emocionálně intenzivních portrétů - tento vznikl trpělivě, pečlivě, až meditativně, když velmi ostrou jehlou protlačovala a protahovala barevné nitě mezerami mezi osnovou a útkem zcela běžného plátna. Holly Day zachycuje chaos v malých prostorech a uchovává ho tam, abychom ho mohli vidět. A slyšet. A chutnat a dotýkat se a čichat.