Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha Richarda Blanca „Directions to the Beach of the Dead“ byla oceněna pro svou emocionální hloubku, poutavou obraznost a schopnost navázat osobní kontakt se čtenáři. Ne všichni čtenáři však k této konkrétní sbírce cítili silný vztah a poznamenali, že to není jejich nejoblíbenější Blancovo dílo.
Klady:Vysoce poutavá a emotivní poezie, krásná obraznost, schopnost rezonovat s širokým publikem a silné zastoupení kulturních témat. Mnoho čtenářů se cítilo dojato a inspirováno intimní povahou básní, které vyvolávají osobní vzpomínky a emoce. Blancova díla jsou popisována jako vášnivá a snadno čitelná.
Zápory:Někteří čtenáři se s touto sbírkou nesžili tolik jako s předchozími Blancovými díly, což naznačuje, že nemusí rezonovat s každým. Někteří měli pocit, že je ve srovnání s jeho jinými básněmi méně působivá.
(na základě 10 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Directions to the Beach of the Dead
Obsah knihy:
Ve své druhé knize lyrické poezie se Richard Blanco zabývá známou, znepokojivou cestou za domovem a vazbami, úzkostnými úvahami o jiných životech: "Měl bych tu žít? Mohl bych tu žít? " Ať už jde o exotiku ("Jsem zasažen maltskou horečkou..."), nebo... Sním o tom, že si koupím malou maltskou farmu... ) nebo jen jinou ("Dnes je domovem chalupa s ránem v zívání otevřeného okna..."), zkoumá neklid, který hrozí z pouhého setrvání na místě, strach z příliš mnoha míst a příliš málo času.
Z jeho slov je cítit kubánské dědictví: Marina připravuje omáčku mole.
T a Ida hořekuje nad revolucí, stýská si po sestrách, které utekly do Miami.
Zejména jeho otec, "jehož vlasy byly kdysi černé jako černé oxfordky...". Přesto je to kniha pro všechny, kdo touží po objímající náruči a slovech a po útočišti zvaném domov. "Tolik jsem toho v životě strávil takto - pozastavený, pohybující se směrem k neznámým místům a jménům nebo vracející se k těm, která znám, což koresponduje s paradoxem přecházení, kdy nejsem nikde a přitom jsem tady." Blanco si libuje v juxtapozici. Je tu Kubánec Blanco, Američan Richard, přes den inženýr, srdcem básník, rytmy španělštiny, údernost angličtiny, profesionál prvního světa, přistěhovalec, homosexuál, heterosexuál. Za otázkou se skrývá stesk: proč nemohu prostě žít tam, kde žiji? Je v tom i vzácná, prchavá úleva, když může napsat: "... na chvíli se nebojím, že nejsem víc než to, co slyším a vidím, víc než tohle: ..". V to také všichni doufáme.
