Ignatz

Recenze čtenářů

Monica Youn ve své básnické sbírce využívá komiks Krazy Kat k neotřelému a inovativnímu zpracování témat lásky, obdivu a krásy. Dílo se vyznačuje bohatou obrazností, emocionální hloubkou a jedinečným stylem, který někteří čtenáři považují za náročný a zároveň obohacující.

Inovativní využití jazyka a obraznosti, emocionálně silné, důkladné zkoumání lásky a touhy, příjemné pro ty, kteří znají Krazy Kat, krátké, ale působivé básně, vysoké hodnocení kvality psaní a emocionální hloubky.

Může být obtížné porozumět bez předchozí znalosti Krazy Kat, někteří čtenáři se cítili být uvedeni v omyl ohledně přístupnosti, vyžaduje více čtení k plnému docenění, pro některé může být příliš abstraktní.

(na základě 9 hodnocení čtenářů)

Obsah knihy:

Ignatz má podobu cyklu milostných básní - v radikálních obměnách - založených na myšákovi Ignatzovi, hlodavém antihrdinovi a milostném objektu klasického komiksu Krazy Kat George Herrimana. Po desetiletí Krazy Kat rozezníval změny na bizarní téma neopětované lásky: kočka miluje myš; myš nenávidí kočku; myš udeří kočku cihlou; kočka si plete cihlu s láskou; a tak dále, den za dnem.

Pozadí stripu se neustále nevysvětlitelně měnilo: vysušený exemplář arizonské flóry se v dalším panelu proměnil v půlměsíc, pak v zasněženou horu, zatímco postavy nevšímavě žvatlaly dál, zabředlé do vlastního obsedantního kola. Younova druhá sbírka, která se pohybuje v hutných, přeplněných větách, záhadných aforistických postřezích a vypointovaných imaginativních vinětách, živě zachycuje způsob, jakým se svět přetváří kolem objektu touhy: jistotu, že se váš milenec "objeví na západě, podsvícený oranžovým sklem", schopnost vytušit milencovu přítomnost z toho, jak "neviditelné flétny / stále pískají křivky vašeho těla". Youn obratně čerpá z opakujících se narativních motivů a strašidelných krajin Krazy Kat, když zkouší a překračuje hranice lyriky, aby prozkoumala cyklické prvky romantizované lásky.

Younová promlouvá ke svým básnickým předchůdcům a s nimi, ať už se jedná o svatého Jana Persea, jehož věta "oděn v nejkrásnější roucho roku" (překlad T. S.

Eliota) se opakuje v několika milostných písních Ignácovi, nebo o Geoffreyho Hilla, jehož Merciánské hymny tyto básně připomínají svou seriální strukturou a prolínáním současného a klasického. Ignatz je pronikavým výletem do vynalézavých možností posedlosti a vášně.