Recenze čtenářů
Shrnutí:Tyto memoáry popisují emotivní cestu Steva a Barbary, kteří se v rodině potýkají s nádory mozku a rakovinou. Prostřednictvím srdcervoucího, ale krásně napsaného vyprávění zdůrazňuje témata lásky, síly a osobní obhajoby.
Klady:Mnoho recenzí knihu chválilo pro její silné a procítěné vyprávění, emocionální hloubku a schopnost zprostředkovat osobní zkušenosti spojené s rakovinou a nemocí. Čtenáři oceňovali silný styl psaní, autorčin vhled do dynamiky vyrovnávání se s vážnými zdravotními problémy a inspirativní poselství o lásce a odolnosti. Kniha je popisována jako těžko odkladatelná a poskytuje cenné poučení o tom, jak být obhájcem svého zdraví.
Zápory:Někteří čtenáři považovali téma za nesmírně těžké a srdcervoucí, což by pro některé mohlo být obtížné zvládnout. Ačkoli byla kniha celkově přijata dobře, několik zmínek se pozastavuje nad smutkem a emocionální náročností příběhu, zejména pro ty, kteří mají podobné osobní zkušenosti.
(na základě 37 hodnocení čtenářů)
Obsah knihy:
Tuto knihu jsem napsal o dvouletém období života mé rodiny. Je to do značné míry příběh o narovnání lásky, a přesto je to příběh tak strašný, že na něj čtenář nikdy nezapomene. Příznaky jsem měla více než rok. Začalo to spontánními záchvaty škytavky. Kdykoli jsem jedla nebo pila, začala jsem škytat. Byl jsem nucen přestat jíst nebo pít, dokud nepřešly. Někdy škytavka začala bez zjevné příčiny a přišla kdykoli během dne, dokonce i ve spánku. V srpnu 2003 jsem konečně navštívila svého lékaře. Poslal mě ke gastroenterologovi, protože si myslel, že by to mohlo souviset se žaludkem. Trvalo asi měsíc, než jsem se k němu objednal. Mezitím jsem služebně cestoval po světě a spaloval další čas. Kolem Dne díkůvzdání jsem začal mít potíže s polykáním. Začalo mi zvonit v uších a měl jsem zvláštní pocit, jako bych měl hlavu v kbelíku s ledovou vodou. Také mě začala bolet hlava. Koncem ledna jsem se vrátil ke svému primáři a řekl mu o těchto nových příznacích. To už jsem měl podezření, že v mé hlavě je něco vážně špatně, ale nechtěl jsem myslet na nádor. Vlastně jsme s manželkou žertovali, že je to nádor. Můj lékař mě nakonec v pondělí poslal k neurologovi a o několik dní později jsem podstoupil magnetickou rezonanci. Neurolog mi hned zavolal se zprávou, že mi našli nádor velikosti vajíčka, který je připojený k mozkovému kmeni a nachází se ve čtvrté komoře.
24. února 2004 jsem podstoupil devítihodinovou operaci mozku s kompletní resekcí ependymomu. Měřil 4 X 3 X 2,5 cm. Rekonvalescence nebyla žádná velká legrace. Mimo jiné mi mozek přestal kontrolovat krevní tlak. Kdybych se jen posadil v posteli, omdlel bych. To trvalo několik týdnů. Stále jsem nemohl polykat a více než týden mi nebyla podávána žádná výživa. Zhubla jsem více než 40 kilogramů. Nakonec mi do břicha těsně nad pupkem zavedli vyživovací trubičku. Nervy, které ovládaly můj jazyk, byly poškozené a moje řeč byla téměř nesrozumitelná. Nemohla jsem vůbec chodit kvůli kombinaci faktorů, mezi něž patřil nízký krevní tlak, závratě, ztráta motorické kontroly a senzorických funkcí na celé pravé straně a ztráta kontroly rovnováhy. Trvalo několik týdnů terapie, než jsem mohl chodit pouze o holi. Logopedie mi pomohla naučit se znovu vyslovovat slova. Pomalu se mi obnovila schopnost polykat natolik, že jsem mohl opět normálně jíst. Po celou tu dobu mi po boku stála moje milovaná žena a pomáhala mi udržet se při životě. Jsem přesvědčen, že bez její houževnatosti bych tu dnes nebyl. Asi po pěti týdnech na nemocničním lůžku jsem byl natolik v pořádku, že jsem mohl chodit o holi a jít domů. Doma jsem se snažil ze všech sil pokračovat v životě manžela, otce a živitele. Několik dalších měsíců jsem pracoval na zdokonalování své schopnosti mluvit a chodit.
Moje žena, moje rodina a mnoho dobrých přátel mi pomáhali, pomáhali nám, jak jen mohli. Po několika měsících mého zotavování začala mít moje žena zdravotní problémy. Trápily ji oči a měla pocit, že má zánět dutin. Nedlouho poté si její přátelé všimli, že kulhá. Začala ztrácet obratnost v rukou. Objednali jsme se k lékaři primáře, ke kterému jsme oba chodili už léta. Ten nařídil vyšetření magnetickou rezonancí a odhalil příznaky, kterými se moje žena projevovala. Měla obrovský šesticentimetrový nádor na mozku. Oba jsme byli v šoku. Od té chvíle se Barbařino zdraví začalo velmi rychle zhoršovat. Byla odvezena na urgentní operaci, kde jí byl z mozku vyříznut nádor velikosti jablka. Krátce poté Barbara podstoupila chemoterapii a ozařování, protože jsme se nakonec dozvěděli, že se jedná o multiformní glioblastom. Tyto události změnily život mé ženě, našim dětem i mně. Lidé mi říkali, že bych o tom měl napsat knihu. Po letech fyzické i emocionální rekonvalescence jsem to nakonec udělal. Moje kniha se jmenuje: Jestli mě miluješ, vezmi si mě teď.
