Původní název:
Hugh Walpole - Joseph Conrad - A Biography
Obsah knihy:
Sir Hugh Seymour Walpole, CBE se narodil 13. března 1884 v Aucklandu na Novém Zélandu. Jeho rodiče se na Nový Zéland přestěhovali v roce 1877, ale jeho matka Mildred, která se tam nemohla usadit, nakonec přesvědčila svého manžela Somerseta, anglikánského duchovního, aby v roce 1889 přijal další místo, tentokrát v New Yorku. V prvních letech Walpolova života ho vychovávala guvernantka, dokud se rodiče v roce 1893 nerozhodli, že potřebuje anglické vzdělání, a mladého Walpola poslali do Anglie. Nejprve navštěvoval přípravnou školu v Truro. Samozřejmě se mu stýskalo po rodině, ale byl poměrně šťastný. Po přestěhování na gymnázium sira Williama Borlase v Marlow v roce 1895 byl šikanován, vystrašený a nešťastný. Následujícího roku 1897 se Walpoleovi vrátili do Anglie a Walpole byl přeřazen na denní chlapeckou školu v Durhamu. Jeho pocit izolace se ještě prohloubil. Jeho útočištěm byla místní knihovna a četba. V letech 1903-1906 studoval Walpole historii na Emmanuel College v Cambridgi a v roce 1905 zde vyšla jeho první práce, kritický esej "Dva mereditští hrdinové". Walpole se také pokoušel vyrovnat a smířit se svými homosexuálními pocity a najít "toho dokonalého přítele". Po krátkém doučování v Německu a následném vyučování francouzštiny v Epsomu v roce 1908 v sobě našel touhu plně se ponořit do literárního světa. Přestěhoval se do Londýna, kde se stal knižním recenzentem listu The Standard a ve volném čase psal beletrii.
V roce 1909 vydal svůj první román Dřevěný kůň. Kniha měla dobré recenze, ale málo se prodávala. Lepší situace nastala v roce 1911, kdy vydal knihu Pan Perrin a pan Traill. Na začátku roku 1914 napsal Henry James článek pro The Times Literary Supplement, v němž se zabýval mladou generací britských spisovatelů. Walpola velmi povzbudilo, že ho jeden z největších žijících autorů veřejně zařadil mezi nejlepší mladé britské spisovatele. Jak se blížila válka, Walpole si uvědomil, že jeho špatný zrak ho vyřadí ze služby, a přijal nabídku pracovat v Moskvě a psát reportáže pro The Saturday Review a The Daily Mail. Ačkoli mu bylo umožněno navštívit frontu v Polsku, tyto depeše nestačily k tomu, aby doma zabránil nepřátelským komentářům, že "nepřispívá" k válečnému úsilí. Walpole měl připravenou protizbraň: jmenování ruským důstojníkem v Sanitaru. Vysvětlil, že jsou "součástí Červeného kříže, který dělá drsnou práci na frontě, vynáší muže ze zákopů, pomáhá v základních nemocnicích všelijak, dělá všechny druhy drsné práce". Během potyčky v červnu 1915 Walpole zachránil zraněného vojáka; jeho ruští spolubojovníci mu odmítli pomoci, a to znamenalo, že Walpole musel nést jeden konec nosítek a táhnout muže do bezpečí. Byl vyznamenán Křížem svatého Jiří. Koncem roku 1917 bylo Walpolovi i úřadům jasné, že jeho práce je u konce.
V Londýně Walpole nastoupil na ministerstvo zahraničí, kde zůstal až do své rezignace v únoru 1919. Za svou válečnou činnost byl v roce 1918 vyznamenán CBE. V roce 1924 se Walpole přestěhoval do domu Brackenburn poblíž Keswicku v Lake District. Ačkoli si ponechal byt na Piccadilly, Brackenburn se měl stát jeho hlavním domovem po zbytek života. Na konci roku 1924 se Walpole seznámil s Haroldem Cheeversem, který se brzy stal jeho přítelem a stálým společníkem a zůstal jím po zbytek života; "tím dokonalým přítelem". V roce 1934 ho Hollywood v podobě MGM pozval, aby napsal scénář k filmu David Copperfield. Ve filmu si zahrál i malou hereckou roli. Bohužel jeho zdraví podlomila cukrovka, kterou ještě zhoršilo zběsilé životní tempo. Sir Hugh Seymour Walpole, CBE, zemřel na infarkt v Brackenburnu 1. června 1941 ve věku 57 let. Byl pohřben na hřbitově svatého Jana v Keswicku.
