Recenze čtenářů
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 6 hlasů.
Původní název:
Sin
Obsah knihy:
Jedná se o knihu vytištěnou na objednávku, a proto ji nelze vrátit.
Berkouwer je známý tónem chvály a uctívání, který se prolíná celou jeho teologií. Jak uvádí v tomto svazku: "Smyslem chvalozpěvu je samozřejmě to, abychom zpívali spolu s ním a nezabředli do cizích a spekulativních problémů. Neboť člověk, který se utápí hluboko v problémech, může svou píseň vítězství pouze relativizovat a disharmonizovat.".
Tento výrok je klíčem k pochopení této vskutku pozoruhodné knihy o naprosto pochmurné a vážné záležitosti lidského hříchu. Radost, doxologie a biblická zbožnost jsou od obálky k obálce Berkouwerovy diskuse. Ve světle Písma argumentuje, že v nesmyslném nemůže být smysl, v nesmyslném smysl a v tom, co je ze své podstaty iracionální, nemůže být racionalita. Tvrdit, že může existovat, může jen snižovat strašlivost hříchu a velikost Božího odpuštění. Proto to může jen narušit naši zbožnost. Správnou odpovědí na hřích je pravdivé vyznání mé viny.
Člověku, který se skutečně vyzná, je totiž skutečně odpuštěno. Radost a doxologie najdou místo, když je hřích brán se skutečnou, velmi biblickou vážností.
Z tohoto pohledu autor odmítá monismus, dualismus a démonologické vysvětlení lidského hříchu. Nechce mít nic společného s "fenomenologií zla", která považuje hřích za samozřejmost. Ve světle spásy, která přišla, můžeme mluvit o našich hříších, které zůstávají jen jako hádanka. Berkouwerův pohled je zdravou protiváhou současných koncepcí, které odkazují na "odcizení", "odcizení" a "neschopnost" člověka a o jeho vině nemají co říci nebo jen málo. Vyhýbá se jazyku kauzality, protože "sebevyloučení šlape na paty jakémukoli vysvětlení našeho hříchu". Jeho zájmy jsou biblické a doxologické, a právě proto popírá koncepty realismu a federalismu, jak je rozvinula reformovaná ortodoxní teologie.
"Prvotní hřích" není žádnou daností, která by byla "s námi", a rozhodně není "cizí vinou".
Mnohem spíše je to znát na naší vlastní účasti na hříchu. Nic, dokonce ani víra, nemůže vrhnout alespoň částečku světla na skutečně záhadný charakter zla. Zbožnost a doxologie tak odemykají dveře k pochopení toho, proč Berkouwer v této knize odmítá řadu falešných alternativ či problémů. Typické jsou problémy monismu a dualismu, neaktuální a aktuální Boží vůle, zákona a evangelia, cum verbo a per verbum, Božího hněvu a jeho lásky, jeho spravedlnosti a jeho milosrdenství, Adama a Krista. Boží hněv je viděn ve službě jeho milosti, a ne jako souřadnice jeho lásky: a právě v jeho nesnášenlivosti vůči hříchu se zjevuje čin jeho milosrdenství. Stejně tak nemůžeme mluvit o zákonu jako zdroji poznání hříchu mimo evangelium nebo o evangeliu mimo zákon. Adama nemůžeme vidět odděleně od Ježíše Krista.
V tomto svazku, který rozhodně patří k tomu nejlepšímu z Berkouwerova díla, se objevuje mnoho postřehů.
