Hranice správnosti

Původní název:

Limits of Rightness

Obsah knihy:

Připouštějí kulturní artefakty pouze jediný přípustný výklad? Nebo připouštějí více přípustných interpretací? Pokud ano, vznikají tyto vícenásobné interpretace pouze v souvislosti s materiálním světem? A jaký je vztah mezi takovými ideály interpretace a ontologií jejich objektů? Krausz se v této hledačské knize zamýšlí nad podmínkami, za nichž vzniká singularismus (kdy je přípustná jedna jediná interpretace), nad podmínkami, za nichž vzniká multiplicismus (kdy je přípustná více než jedna interpretace), a konečně nad podmínkami, za nichž nevzniká ani singularismus, ani multiplicismus, tedy "hranice správnosti".

Při úvahách o vztahu mezi interpretačními ideály a ontologií interpretovaných objektů Krausz zkoumá a rozvíjí odrůdy realismu, konstruktivismu a konstruktivního realismu. Nakonec Krausz rozšiřuje pojmy singularismu a mutliplismu na směrové životní dráhy a projekty.

V průběhu svého pojednání se Krausz zabývá tak různorodými příklady, jako jsou obrazy Anselma Kiefera, Kristův zabalený říšský sněm, indické pohřební rituály, hinduistické a buddhistické soteriologie, ale i objekty střední velikosti a subatomární částice. A uvažuje o příspěvcích takových myslitelů, jako jsou John Searle, Nelson Goodman, Rom Harre, Bernard Harrison a Patricial Hanna, Fritz Wallner, Hilary Putnam, Chhanda Gupta, Joseph Margolis, David Norton a Martha Nussbaum.