Hráli pro smích: Pravdivý příběh Stewarta Fergusona a týmu Arkansas A&M Wandering Weevils, bratrů Marxových z univerzitního fotbalu"“

Recenze čtenářů

Kniha je dobře hodnoceným historickým popisem univerzitního fotbalu, který je oceňován pro poutavé vyprávění a spojení s nostalgickou dobou. Osloví fanoušky fotbalu i historie.

Skvělé vyprávění, poutavé pro fanoušky vysokoškolského fotbalu i historie, zajímavý skutečný příběh, nostalgické vylíčení minulé éry, dobře napsané, potenciál pro filmovou adaptaci.

V recenzích není žádný výslovně zmíněn.

(na základě 4 hodnocení čtenářů)

Původní název:

They Played for Laughs: The True Story of Stewart Ferguson and the Arkansas A&M Wandering Weevils, College Football's Marx Brothers""

Obsah knihy:

V době, kdy hráči univerzitního fotbalu běžně berou od sponzorů peníze pod stolem, kdy otec hráče prodává svého syna tomu, kdo nabídne nejvíc, kdy trenér odhalí přestupky svých hráčů a zamete je pod koberec, je příběh Stewarta Fergusona a skupiny Wandering Weevils aktuální připomínkou toho, že hra nebyla vždy prosycena penězi a korupcí - že kdysi existoval tým, který hrál hru pro smích.

V letech 1939 až 1941 cestoval fotbalový tým z malé Arkansas A&M College (nyní University of Arkansas at Monticello) v otlučeném zeleném školním autobusu po celé zemi od pobřeží k pobřeží a hrál fotbal pro zábavu.

Jejich trenér, svérázný obrazoborec jménem Stewart Ferguson, byl zároveň profesorem historie, děkanem mužstva a vlastnil nejžádanější smlouvu v historii trenérství.

Ferguson nemusel po tři roky vyhrát ani jeden zápas. Udělal si z univerzitního fotbalového establishmentu prdel a hrál hru podle svých podmínek.

Jeho hráči byli venkovští chlapci ze segregovaného Jihu a většina z nich nikdy nebyla dál než 10 mil od domova. Během tří sezón urazili tisíce mil a cestou se procházeli ulicemi New Yorku, potkávali filmové hvězdy a politiky a stáli na pobřeží Atlantického i Tichého oceánu. Hráli svůj první zápas proti Afroameričanům a byli vystaveni různým lidem, kulturám a myšlenkám, které zpochybnily jejich zažité představy a předsudky.

Stali se národní senzací. Časopis Collier's je nazval bratry Marxovými vysokoškolského fotbalu.

Jezdili na kolech od postranní čáry k hřišti a stáli v pozoru se sundanými helmami, když se přes ně proháněli nepřátelští hráči s míčem a získávali touchdowny. Bojovali s vlastním rozehrávačem, kvákali jako kachny v dešti a serenádovali fanouškům vlastní verzí písně "You Are My Sunshine".

Většinou prohrávali, ale Fergusonovi to bylo jedno a jeho hráčům také ne. Jak Ferguson často říkal repre.