Hrajeme pro mír: Znovuzískání naší lidské přirozenosti

Recenze čtenářů

Kniha Charlese Keila a Williama Benzona „Hrajeme si na mír“ zdůrazňuje význam hry, hudby a pohybu jako prostředků na podporu míru a sociálních změn. Autoři se zasazují o návrat k dětské radosti a tvořivosti v každodenním životě a předkládají nadějné, živé vyprávění, které zve čtenáře k zábavné a poutavé diskusi. Mnohé recenze knihu chválí pro její inspirativní obsah a transformační sílu hry, některé však kritizují některé historické předpoklady autorů.

Kniha je popisována jako živá, vtipná a intelektuálně podnětná. Úspěšně obhajuje spojení mezi hrou, hudbou a společenskou změnou a představuje inspirativní a rozmarnou výzvu k akci. Eseje jsou dobře napsané, poutavé a podporují u dětí kreativitu, sebeuvědomění a empatii. Čtenáři se cítí motivováni k účasti na radostné, hudbou naplněné a ekologicky uvědomělé společnosti.

Někteří čtenáři zpochybňují předpoklady autorů o předhistorických lidských interakcích a domněnku, že dřívější společnosti byly bezkonfliktní. Tato perspektiva může být pro některé vnímána jako příliš optimistická nebo přitažená za vlasy. Navíc, i když je kniha oceňována pro svůj obsah, někteří mohou považovat myšlenky, které předkládá, za známé nebo za starobylá řešení bez dostatku nových praktických poznatků.

(na základě 7 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Playing for Peace: Reclaiming Our Human Nature

Obsah knihy:

Někteří tomu říkají antroposcéna: lidé přebírají odpovědnost za nepořádek, který jsme na matičce Zemi nadělali. Dospěl jsem k přesvědčení, že bubnování-zpívání-tancování-ngoma ve všech echologických výklencích je cesta ven. A každá goma se stává dromenou, tj. obřad děláme letos stejně jako loni a příští rok ho uděláme znovu. Musíme v každé duši probudit toho nejlepšího svátečního ducha; pomoc každému dítěti k plnému projevu ve zdravém sociálním kontextu obnoví mír a ekoequilibrio na místní i celosvětové úrovni.

Narodil jsem se (1939) do válečného světa, když vzkvétala první vlna fašismů a denně se ukazovalo, jak strašnou smrtící dráhou se může stát mnohonásobná závislost na technice/nacionalismu/militarismu/nadvládě/ovládání/dualismu/nepoctivosti/patriarchátu/skryté hrabivosti atd. Většinu ze svých dvaaosmdesáti let na této planetě jsem se snažil zastavit žrouta "civilizace a pokroku", aby nás přejel a rozemlel na prach. V průběhu sestavování těchto kapitol jsem si uvědomil, že naše druhové bytí neboli lidská přirozenost je humorná, hravá a spolupracující: Humo ludens collaborans. NEjsme homo sap sap, všichni stejně vědoucí všeználci; víme prd. Nevíme, jak pro nás flóra a fauna v našich vlastních útrobách tráví naši potravu, stovky organismů v nás spolupracují a umožňují nám to. Nevíme, proč jsme tady s miliony dalších forem života, které nás obklopují. Odhaduji, že Humo ludens collaborans bude více bavit hledat odpovědi, jednu duši po druhé, žít ve snaze o celostní štěstí pro všechny.

-- Charlie Keil.