Hra, iluze, realita a trauma: Co se může psychoanalytik naučit od Charlieho Chaplina?

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Play, illusion, Reality, and Trauma: What Can a Psychoanalyst Learn from Charlie Chaplin?

Obsah knihy:

Tato práce předkládá několik úvah o hře, iluzi, realitě a traumatu ve vztahu k procesu mezi pacientem a analytikem.

Tvůrčí část naší cesty v této diskusi zahrnuje pohled na dlouhou kariéru Charlieho Chaplina, pokud jde o jeho vztah k divákům jako metaforu pro analytika jako diváka k pacientovi a naopak. Pacient a analytik, publikum a umělec jsou vzájemně a snad i blahodárně provázáni jako "zúčastnění svědci" vzájemné komunikace, ať už verbální, nebo neverbální.

Úroveň, na níž se na tato sdělení reaguje, atributy, které se o nich vytvářejí, vytvářená propojenost a terapeutická hodnota, která z nich v případě analýzy vyplývá, závisí na mnoha idiosynkratických faktorech, a to jak vnějších, tak vnitřních pro zúčastněné. Uvedu několik příkladů těchto faktorů, a to jak klinických, tak uměleckých. Přitom budu definovat a rozvádět klinickou relevanci hry a koncept "hrající aliance" vs.

"pracovní aliance", stejně jako nerelevanci hry v určitých momentech z terapeutického hlediska. Budu se také zabývat myšlenkou estetického terapeutického kontraktu a odlišením enactments od toho, co jsem začal nazývat "actments", (Brok 2014, 2016), stejně jako paradoxem reality, iluze a účinků traumatu v lidské zkušenosti.