Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha podrobně popisuje velké zemětřesení v Japonsku v roce 1923, především z pohledu zahraničních obyvatel, zejména Američanů. Přestože je kniha poutavá a dobře zpracovaná, byla kritizována za zanedbávání japonských zkušeností a za sporné paralely se současnými katastrofami.
Klady:⬤ Poutavé a dobře napsané vyprávění, které zachycuje napětí událostí spojených se zemětřesením.
⬤ Poskytuje důkladný historický kontext a podrobně zkoumá zkušenosti zahraniční komunity.
⬤ Plynule začleňuje do textu potřebné příběhy a vysvětlení.
⬤ Komplexní výzkum klíčových osobností a událostí, které zemětřesení provázely.
Zápory:⬤ Chybí hloubka při zkoumání japonských pohledů a zkušeností, místo toho se zaměřuje na cizince.
⬤ Přílišné srovnávání s hurikánem Katrina, které odvádí pozornost od jedinečných aspektů zemětřesení v Kantó.
⬤ Obsahuje faktické nepřesnosti, zejména pokud jde o názvy míst, a prospěla by mu lepší korektura.
⬤ Někteří čtenáři považovali autorovy argumenty o militarismu v Japonsku po zemětřesení za nepřesvědčivé a příliš zjednodušené.
(na základě 15 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Yokohama Burning: The Deadly 1923 Earthquake and Fire That Helped Forge the Path to World War II
Obsah knihy:
Hořící Jokohama je příběh nejhorší přírodní katastrofy dvacátého století: zemětřesení, požárů a tsunami v září 1923, které během dvou dnů hrůzy zničily Jokohamu a většinu Tokia a zabily 140 000 lidí.
Uznávaný dopisovatel týdeníku Newsweek Joshua Hammer s filmovou živostí a z mnoha perspektiv znovu vytváří otřesné scény smrti, útěku a záchrany. Zároveň zasazuje bouřlivé události do kontextu dějin a ukazuje, jak nastartovaly Japonsko k ještě větší tragédii.
V sobotu 1. září 1923, dvě minuty před polednem, život v obou městech plynul svým obvyklým tempem. Mezinárodní obchodní flotila, první předzvěst globalizace, vplouvala do jokohamského přístavu a nakládala v docích čaj a hedvábí. V ulicích přístavu jezdily více než tři tisíce rikš. Diplomaté, námořníci, špioni, obchodníci a další cizinci obědvali v Grand Hotelu na jokohamském nábřeží a procházeli se přístavní čtvrtí známou jako Bloodtown. Osmnáct mil severněji, v Tokiu, se mladý princ regent Hirohito scházel ve svém paláci se svými poradci a známý americký antropolog Frederick Starr usilovně pracoval ve svém hotelovém pokoji na knize o hoře Fudži. Pak se země mohutně otřásla a svět, jak ho znali, skončil.
Když udeřil otřes, špatně postavené budovy se okamžitě zřítily a rozdrtily tisíce lidí nebo je uvěznily v troskách. O několik minut později se pobřežními letovisky prohnala obrovská vodní stěna a bez varování zaplavila lidi. Chemikálie vybuchovaly, převracely se pekáče na dřevěné uhlí, čtvrti chatrných dřevěných domů se ocitly v plamenech. Hasiči mohli jen bezmocně přihlížet, jak se peklo šíří, protože vodovodní potrubí bylo přerušeno.
Joshua Hammer prohledával deníky, dopisy a novinové zprávy a vedl rozhovory s pamětníky, kteří katastrofu přežili, aby sestavil minutu po minutě popis katastrofy. Autor však nabízí víc než jen vyprávění o katastrofě. Podrobně popisuje vznikající seismologii, rodící se bezdrátovou komunikační síť, která varovala celý svět, a masivní, Američany vedenou pomoc, která se zdála být příslibem nové éry v americko-japonských vztazích.
Hammer ukazuje, že neštěstí ve skutečnosti vedlo k utužení rasistických postojů v Japonsku i ve Spojených státech a vehnalo Japonsko, tehdy začínající demokracii, do rukou radikálních militaristů s imperiálními ambicemi. Přesvědčivě dokazuje, že síly, které 1. září 1923 zasáhly souostroví, se traumaticky projevovaly ještě celá další desetiletí.
Hořící Jokohama, příběh národní tragédie a individuálního hrdinství, v sobě spojuje dramatické vyprávění a historickou perspektivu, která bude ve čtenáři dlouho doznívat.
