Hmota a paměť: Filozofický esej o vztahu těla a ducha a psychologie náboženství ve vzpomínkách (vázané vydání)

Recenze čtenářů

Recenze knihy „Hmota a paměť“ zdůrazňují složitost Bergsonova díla a náročnost této specifické edice. Mnozí čtenáři oceňují Bergsonovy poznatky o mysli a paměti a zdůrazňují hloubku a aktuálnost jeho myšlenek. Objevují se však značné výtky týkající se kvality překladu, formátování a četných chyb, které snižují čtenářský zážitek. Zatímco někteří vydání chválí pro jeho fyzické atributy, jiní kvůli těmto nedostatkům doporučují vyhledat alternativní verze.

⬤ Bergsonovy myšlenky jsou hluboké a aktuální, zejména v diskusích o mysli a vědomí.
⬤ Mnoho čtenářů považuje jeho zkoumání vztahu mezi pamětí a vnímáním za pronikavé.
⬤ Některá vydání mají solidní fyzické vlastnosti a atraktivní grafickou úpravu.
⬤ Bergsonovo dílo významným způsobem zpochybňuje tradiční vědecké a filozofické názory.

⬤ Četné překlepy, problémy s formátováním a chyby v překladu snižují zážitek z četby.
⬤ Pro některé čtenáře je text obtížně srozumitelný a spletitý.
⬤ Malá velikost písma v některých vydáních ztěžuje čtení.
⬤ Objevují se stížnosti na nedostatečnou pozornost vydavatelů, pokud jde o přesné zobrazení Bergsonova díla, což vede k frustraci čtenářů.

(na základě 33 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Matter and Memory: A Philosophical Essay on the Relation of Body and Spirit, and the Psychology of Religion in Recall (Hardcover)

Obsah knihy:

Hmota a paměť je kniha kognitivní filozofie Henriho Bergsona, která pojednává o klasickém problému, jak lidská mysl a její vzpomínky souvisejí s duchem. Bergson využívá fenomén paměti ke konstrukci argumentů ve prospěch existence ducha.

Pojednává o různých typech paměti a jejich vztahu k fyzickému světu. Bergson analyzuje, jak vzpomínky vznikají, jaký mají vliv na svět a jak nakonec tvoří vrozeného ducha svého nositele. Tuto knihu Bergson původně napsal jako reakci na esej Théodula Ribota, který zastával názor, že veškerou paměť lze vysledovat v nervovém systému mozku.

Podstata lidské paměti by tak mohla být redukována na pouhou hmotu, místo aby obsahovala vyšší, duchovní prvek. Bergson s tímto názorem horlivě nesouhlasil a snažil se tuto tezi napsat jako protiklad k názoru, že ducha lze redukovat pouze na molekulární činnost.