Hluk, voda, maso: Dějiny zvuku v umění

Recenze čtenářů

Kniha se setkala se smíšenými ohlasy, které ji chválí za hloubku a vhled do historie a filozofie zvuku v umění, ale také kritizují za složitý slovník a hutný akademický styl, který může některé čtenáře odradit. Kniha je oceňována pro detailní analýzu osobností, jako je John Cage, a rozsáhlé odkazy, ale i tyto aspekty přispívají k náročnému čtenářskému zážitku.

Kniha je bohatá na postřehy a poznatky o zvuku jako umělecké formě, obsahuje inovativní kritiky (zejména Johna Cage), je dobře zpracovaná s podpůrnými dokumentárními zdroji a nabízí fascinující zkoumání avantgardních zvukových postupů.

Pro některé čtenáře velmi teoretická a příliš akademická, vyžaduje předchozí znalost tématu, náročný slovník, který může omezovat přístupnost, a může být neuspořádaná, což vede ke zmatku a obtížnému uchopení materiálu.

(na základě 13 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Noise, Water, Meat: A History of Sound in the Arts

Obsah knihy:

Zkoumání role zvuku v umění dvacátého století.

Interdisciplinární dějiny a teorie zvuku v umění čtou dvacáté století tak, že mu naslouchají - emfatickým a výjimečným zvukům modernismu a zvukům na prahu postmodernismu, nahranému zvuku, hluku, tichu, tekutým zvukům ponoření a kapání a masovým hlasům virů, křiku a bestiálních výkřiků. Douglas Kahn se zaměřuje na Evropu první poloviny století a Spojené státy v poválečných letech a zkoumá zvukové aktivity v literatuře, hudbě, výtvarném umění, divadle a filmu.

Staví auralitu do středu dějin umění, vrací se ke klíčovým uměleckým otázkám a naslouchá zvukům, které přehlušují politiku a poetiku, jež je vyvolaly. Mezi diskutované umělce patří Antonin Artaud, George Brecht, William Burroughs, John Cage, Sergej Ejzenštejn, Fluxus, Allan Kaprow, Michael McClure, Yoko Ono, Jackson Pollock, Luigi Russolo a Dziga Vertov.