Hlas, ale žádná moc: Organizace pro sociální spravedlnost v Minneapolisu

Původní název:

A Voice But No Power: Organizing for Social Justice in Minneapolis

Obsah knihy:

Zkoumání práce skupin sociální spravedlnosti v Minneapolis po recesi v roce 2008

Od velké recese, přestože se protesty a vzpoury objevují stále častěji, mnozí organizátoři sociální spravedlnosti pokračují ve vytěsňování, stejně jako v posilování lidových bojů za rovnostářské a emancipační změny. David Forrest v knize A Voice but No Power (Hlas, ale žádná moc) vysvětluje, proč tomu tak je, a zkoumá, jak by tito organizátoři mohli lépe využít svého potenciálu jako zastánci zrušení vykořisťování, diskriminace a dalších nespravedlivých podmínek.

Na základě hloubkové studie Minneapolisu - centra progresivního aktivismu po roce 2008 - Forrest tvrdí, že organizátoři sociální spravedlnosti často nevyužívají svůj potenciál zejména kvůli problémům, kterým čelí při budování tzv. "sporných identit", veřejných identit, které používají k reprezentaci svých voličů a k potírání stigmatizujících obrazů, jako jsou "královna sociálních dávek" nebo "nižší třída". Ukazuje, že v procesu sestavování, zveřejňování a legitimizace sporných identit se tito organizátoři setkávají s řadou politických nebezpečí, z nichž každé je nutí činit rozhodnutí, která oslabují hnutí za rovnost a svobodu. Forrest však ukazuje, že organizátoři mohou dosáhnout lepších výsledků, pokud budou soustavně pracovat na přetváření svého nebezpečného politického terénu.

Závěr knihy se zamýšlí nad povstáním v roce 2020, které následovalo po policejní vraždě George Floyda, a hodnotí, co to znamená pro budoucnost aktivismu za sociální spravedlnost. Forrestova podrobná analýza nakonec přispívá k předním teoriím o organizování a sociálních hnutích a načrtává možnosti dalšího povzbuzení občanských bojů za spravedlivější společnost.