Recenze čtenářů
Shrnutí:Série knih o historii hip hopu vyvolává u čtenářů smíšené reakce. Zatímco někteří chválí její informativní obsah a nostalgickou hodnotu, jiní ji kritizují za nedostatečnou hloubku, nekvalitní obrazový materiál a neuspokojivý styl psaní.
Klady:Knihy lze doporučit pro vzdělávání dětí v oblasti hiphopové historie, poskytování faktických informací a vyvolávání nostalgie. Vydání v pevné vazbě jsou označována za krásná a někteří čtenáři oceňují zařazení doporučené další literatury o kultuře.
Zápory:Mnozí čtenáři považují styl psaní za nedostatečný a popisují ho jako nenucený a poněkud dětinský. Kniha je vnímána spíše jako přehledná časová osa než hloubkové vyprávění a kritika se týká i špatné kvality fotografií a minimálního množství informací navzdory počtu stran. Očekávání komplexního pohledu na hiphopovou kulturu nejsou naplněna.
(na základě 3 hodnocení čtenářů)
Původní název:
HIP-HOP History (Book 1 of 3): The Incorporation of Hip-Hop: Circa 1970-1989
Obsah knihy:
Považuji se za šťastného člověka, který se narodil 29. prosince 1970. Na druhé straně matčina lůna mě čekaly afro, zvonáče, black power a soulová hudba. Uprostřed černošské lásky však ležel temný mrak smíšený se zoufalstvím, chudobou, rasismem, násilnými protesty a občanskou nespravedlností. Soulová hudba byla jedinou konstantou, která to všechno dokázala alespoň na pár minut zahnat. Vzpomínám si, jak moji rodiče v našem obývacím pokoji točili dvanáctipalcové vinyly a pětačtyřicítky Stevieho Wondera, The Temptations, Teddyho Pendergrasse, Lou Rawlse, Jamese Browna a mnoha dalších. Byl tam tmavě modrý gauč, který vypadal, jako by byl z kožešiny, se dvěma bílými koženými řemínky přes ramena. V křišťálových vázách stála čerstvá Koruna a vzduch naplňovaly černé pižmové vonné tyčinky. Často se u nás o víkendech scházeli tety, strýcové a jejich přátelé, aby tančili, hráli piky, pili a bavili se. Ten pocit rodiny, radosti a pospolitosti mě stále hřeje u srdce, kdykoli slyším některou z tehdejších soulových klasik.
Až na základní škole jsem si uvědomil, jak moc je svět zkažený. Už jsem nebyl ve své malé krabičce, chráněný rodiči, hudbou a rodinnou láskou. Rasismus byl ve státních školách zřejmý a stále silný už na začátku 70. let. Každý den jsem se ve škole hádal kvůli rasistickým poznámkám na mou adresu od bílých dětí a někdy i od mých vlastních druhů. Jako Afroameričané jsme byli ve škole tak zmatení, že jsme nenáviděli i sami sebe. Jediné, co jsme opravdu měli, byly texty Marvina Gaye, Diany Ross, Stevieho Wondera, Michaela a podobně. Soulová hudba se vyžívala v tom, aby se lidé cítili dobře.
Odváděla naši mysl od negativity světa. Ale vždycky věděla, kdy se má stejně dobře zaměřit na to špatné. S postupujícím desetiletím si špatná ekonomika, rasismus, špinavá politika a chudoba začaly vybírat svou daň a soulová hudba už nedokázala naše pocity maskovat.
Nová generace našla způsob, jak promluvit prostřednictvím hudby, ale tentokrát by změnila svět a zničila cokoli nebo kohokoli, kdo by jí stál v cestě. Její obsah bude syrový, odvážný a přesahující. Hněv hip hopu by se dal přirovnat k tsunami, protože tento nákladní vlak nic nezastaví. Tento nový hudební žánr, poháněný zoufalstvím, policejní korupcí, chudobou, sebevyjádřením, zločinem, násilím a duší, by stál na ramenou velikánů a zároveň by si razil cestu k nemyslitelným výšinám. Taková je historie hip hopu.
Circa 1970-2010 v sérii tří knih.
Díky tomuto cestování v čase uvidíte, jak se z něj stala multimiliardová korporace a inovativní průmysl. Říká se, že abyste něco skutečně viděli, jaké to je, musíte od toho odstoupit a podívat se na to z odstupu, abyste viděli všechny pohyblivé části.
