Highbrow/Lowbrow: The Emergence of Cultural Hierarchy in America: The Emergence of Cultural Hierarchy in America (Vznik kulturní hierarchie v Americe)

Recenze čtenářů

Kniha „Highbrow/Lowbrow: Levine je oceňována jako pronikavý výzkum vývoje kulturní hierarchie v USA, zejména se zaměřením na konec 19. století. Kniha vyniká přístupným stylem psaní, který oslovuje jak akademiky, tak i běžné čtenáře. Někteří čtenáři však považovali některé části knihy za zmatené a příliš intelektuální, což vedlo ke zmatku a frustraci.

⬤ Poskytuje hluboký vhled do dějin amerického umění a vývoje kulturní hierarchie.
⬤ Přístupný styl psaní, který osloví jak akademiky, tak laické čtenáře.
⬤ Zajímavé diskuse o Shakespearovi, opeře a symfonické hudbě.
⬤ Poutavé a poučné, znovu vzbuzující zájem o akademická studia.
⬤ Dobře prozkoumané a podložené různými zdroji.

⬤ Někteří čtenáři ji považují za nesrozumitelnou nebo plnou nadměrného intelektuálního žargonu.
⬤ Kritika se týká nedostatečně jasných důvodů, proč došlo k určitým kulturním posunům.
⬤ Čtenáři uvádějí, že se v některých částech textu cítí zmateni nebo ztraceni.
⬤ Někteří mohou považovat knihu za zastaralou ve srovnání s novějšími díly na stejné téma.

(na základě 15 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Highbrow/Lowbrow: The Emergence of Cultural Hierarchy in America

Obsah knihy:

V této neobyčejně rozsáhlé studii, která pokrývá více než sto let a zahrnuje tak rozmanité formy výrazové kultury, jako jsou Shakespeare, Central Park, symfonie, jazz, umělecká muzea, bratři Marxové, opera a vaudeville, přední kulturní historik ukazuje, jak proměnlivé a dynamické byly kulturní hranice a jak křehké a nové jsou kulturní kategorie, které jsme se naučili přijímat jako přirozené a věčné.

Po většinu devatenáctého století se široká škála výrazových forem - Shakespearovo drama, opera, orchestrální hudba, malířství a sochařství, stejně jako díla autorů jako Dickens a Longfellow - těšila jak vysokému kulturnímu statusu, tak masové oblibě. V devatenáctém století sdíleli Američané (vedle jakýchkoli specifických etnických, třídních a regionálních kultur, jichž byli součástí) veřejnou kulturu méně hierarchicky organizovanou, méně roztříštěnou do relativně rigidních adjektivních skupin, než jakou měli zažít jejich potomci. Ve dvacátém století se tento kulturní eklekticismus a otevřenost stávaly stále vzácnějšími. Kulturní prostor byl ostřeji vymezený a méně flexibilní, než tomu bylo dříve. Divadlo, které kdysi představovalo mikrokosmos Ameriky - v němž se nacházelo jak celé spektrum obyvatelstva, tak kompletní škála zábavy od tragédie po frašku, od žonglování po balet, od opery po minstrelsy - se nyní rozdrobilo na samostatné prostory určené odlišnému publiku a samostatným žánrům výrazové kultury. Stejný přechod nastal i v koncertních sálech, operních domech a muzeích. V americkém výrazovém umění začala dominovat rostoucí propast mezi "vážnou" a "populární", mezi "vysokou" a "nízkou" kulturou.

"Jestli je v tomto vývoji nějaká tragédie," komentuje Lawrence Levine, "pak nejen to, že miliony Američanů byly nyní odděleny od kontaktu s takovými tvůrci, jako byli Shakespeare, Beethoven a Verdi, které si v různých formách užívali po většinu 19. století, ale také to, že rigidní kulturní kategorie, jakmile byly zavedeny, tak dlouho ztěžovaly mnoha lidem pochopit hodnotu a význam populárních uměleckých forem, které byly všude kolem nich. Příliš mnoho lidí, kteří se považovali za vzdělané a kulturní, ztratilo na značnou dobu - a mnozí ji dosud nezískali - schopnost samostatně rozlišovat, třídit si věci a chápat, že jen proto, že je nějaká forma výrazové kultury široce dostupná a velmi populární, nemusí nutně postrádat jakoukoli spásnou hodnotu nebo uměleckou hodnotu.".

V tomto inovativním historickém výzkumu Levine nejen sleduje vznik takových známých kategorií, jako je highbrow a lowbrow, na přelomu století, ale pomáhá nám jasněji pochopit jak proces kulturních změn, tak povahu kultury v americké společnosti.