Hodnocení:
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 4 hlasů.
O Hervu Guibertovi a obtížnosti psát a mluvit o někom, koho milují a ctí.
"Brzy se z toho stala moje přezdívka Herv, a to díky mému zvyku italizovat jména mých nejbližších... Hervelino: to mě nepřimělo myslet ani tak na Herva, jako na nás oba. To slovo se možná nezdálo nic moc, ale byl to on a byla jsem to já, vzal si ho za své.".
Mathieu Lindon se se spisovatelem a fotografem Hervem Guibertem seznámil v roce 1978. Přezdívka Hervelino předznamenala počátek jejich přátelství, které o deset let později upevnila léta, jež oba strávili v Římě. Guibert byl od roku 1987 penzistou ve vile Mdicis, Lindon se stal jeho kolegou v následujícím roce a oba zůstali v Itálii až do roku 1990. Tato římská léta jsou jádrem této autobiografie deux, v níž se střídá humor s melancholií. Guibert se právě dozvěděl, že je HIV pozitivní, a zemře nedlouho poté, co se vrátí do Francie a proslaví se svým strhujícím mistrovským dílem Příteli, který mi nezachránil život - v němž vystupuje sám Lindon.
Hervelino je kniha o tom, jak těžké je psát a mluvit o někom, koho milujeme a ctíme. Při líčení jejich pobytu v Itálii se Lindon potýká s nemožností psát o Guibertovi: "Psát o Římu znamená přeskočit všechno, co se neodvažuji napsat, protože je tak těžké dát Hervelinovi smysl." Hervelino je příběhem o jednom výjimečném přátelství a o knihách, které četl a sdílel přítel, jenž byl milován a ztracen. Když se uzavírá každým věnováním, které Guibert napsal pro svého přítele Mathieua, a Lindonovým komentářem ze současnosti pod ním, zůstávají po něm jen střípky a útržky přátelství zpečetěného nemocí a smrtí, zapečetěného literaturou a láskou.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)