Harmony + Dissent: Film and Avant-Garde Art Movements in the Early Twentieth Century
R. Bruce Elder tvrdí, že autoři mnoha manifestů, které tak živě ohlašovaly vznik dalšího uměleckého hnutí, měli společnou snahu: navrhovali přeformulovat výtvarné, literární a scénické umění tak, aby získalo atributy filmu.
Film se podle Eldera stal v prvních desetiletích dvacátého století ústřední uměleckou silou, kolem níž se formovala pozoruhodná rozmanitost a množství estetických forem. Aby to dokázal, začíná Elder rozsáhlou diskusí, která otevírá některá široká témata týkající se kognitivního (a percepčního) režimu modernity s cílem zjistit, že krize tohoto režimu vyvolala některé zvláštní a velmi pochybné epistemologické názory a nadšení. Prostřednictvím této diskuse Elder předkládá překvapivé tvrzení, že krize poznání, kterou urychlila modernita, vyvolala jako reakci zvláštní druh „pneumatické (duchovní) epistemologie“.
Elder pak ukazuje, že rané představy o kinematografii byly touto pneumatickou epistemologií silně ovlivněny, a na základě tohoto pojetí kinematografie vysvětluje její klíčovou roli při formování dvou klíčových momentů v umění počátku 20. století: snahy o vytvoření čistého, „bezpředmětného“ (nereprezentačního) umění a ruského suprematismu, konstruktivismu a produktivismu.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)