Hodnocení:
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.
Gondwana: dávný superkontinent, který se na jižní polokouli dlouho rozpadal na fragmenty.
Nathaniel Tarn píše o této kdysi obrovské pevnině na konci světa při pohledu na nadpozemsky modrý led Antarktidy: „Říkali tehdy, že / v těch vysokých zeměpisných šířkách, které obklopují zeměkouli, je zmrzlý kontinent: / Jdeš k němu? „ Jednotlivé části Gondwany se spojují v jednotný celek, který oslavuje let ptáků, vlny a niterné světlo a zároveň varuje před ekologickou katastrofou. Některé básně oslavují novomexickou poušť, která se stává místem protestu proti invazi do Afghánistánu; v jiné se stoupající a klesající schody v marockém Fezu slévají v meditaci o manželství, impériu a původu lezení.
Jinde je hrdinná stíhací pilotka Lydie Litvyaková personifikována jako Eurydika promlouvající ke svému kapitánovi jako Orfeus; a v závěrečném dlouhém oddílu „Exitus Generis Humani“ se verše přelévají přes čtenáře v pomalém, truchlivém, ale často i humorném zpěvu a odhalují, že „srdce básníků je srdce světa“, když lidský rod končí a celé armády se noří do země „toužící po mateřské lásce“. Nathaniel Tarn, oslavovaný jako básník, u něhož jsou „zkoumání a etické jednání imperativem“ (Joseph Donahue, Jacket2), zvedl v Gondwaně zrcadlo mysli a srdce naší současné existence a varuje nás před definitivním koncem, pokud nebudeme požadovat radikální změnu.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)