Goethovy R mische Elegien jsou interpretovány jako básnická fikce, jejíž vypravěče v první osobě nelze ztotožňovat s autorem.
Snaha, která se Goethovi obvykle připisuje, ztotožnit umění a život, se ukazuje jako iluze hrdiny. Goethe naopak ukazuje, jak tento romantický ideál selhává jako neuskutečnitelný, jak elegické Ego nedosahuje svých rétorických záměrů.
Zdůrazněn je zejména nevhodný výběr mytologických příběhů, jejichž skutečný význam je vždy v rozporu s tím, co mají dokazovat. V tomto selhání se nachází často zpochybňovaný elegický charakter cyklu, který nakonec za svůj vznik vděčí právě estetickému odstupu od erotického prožitku.