Global Medicine in China: A Diasporic History
V roce 1938, rok po začátku druhé čínsko-japonské války, se čínská armáda ocitla ve vážné zdravotní situaci. Vojáci trpěli těžkou podvýživou, tyfem a svrabem a nemohli dostávat krevní transfuze na svá zranění.
Naléhavá potřeba lékařské pomoci podnítila nebývalý rozkvět vědeckých poznatků v Číně a na Tchaj-wanu v průběhu celého dvacátého století. Wayne Soon na základě rozsáhlého archivního výzkumu ze tří kontinentů tvrdí, že zámořští Číňané měli v tomto období klíčový význam pro rozvoj biomedicíny, neboť využívali své diasporické identity, západního vzdělání a nadnárodních vazeb. Pozoruhodný rozvoj lékařské péče a vzdělávání, který podnítili založením vojenských zdravotnických institucí, zachránil více než čtyři miliony životů a vyškolil více než patnáct tisíc zdravotníků.
Válečné zavedení vojenské medicíny navíc přesunulo biomedicínu z elitních, městských civilních institucí a laboratoří a přeměnilo ji v adaptivní praxi v terénu pro všechny. Hodnoty všeobecné péče, praktického lékařského vzdělávání a mobilní medicíny jsou trvalým dědictvím tohoto úsilí.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)