Recenze čtenářů
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 4 hlasů.
Původní název:
The Man of Genius
Obsah knihy:
Tato práce, která poprvé vyšla v angličtině v roce 1891, tvrdí, že genialita je chorobný stav, velmi zvláštní forma šílenství, která se často vyskytuje vedle tělesných nebo jiných duševních abnormalit. Alexander byl malý.
Cardano byl hypochondr. Sokrates měl fyziognomii podobnou kreténovi. Giotto křivici.
Kant abnormální vývoj levé temenní kosti.
Erasmus koktal. Svatý Pavel byl epileptik.
Coleridge byl alkoholik. Nerval maniodepresivní. Carlyle týral svou ženu.
Lombroso zkoumá stovky uměleckých, literárních a náboženských osobností a všímá si odchylek v jejich osobnosti, soukromém životě, zvycích, tvorbě, fyzických vlastnostech a psychologických charakteristikách. Teorie, kterou zde předkládá, byla sice i ve své době kontroverzní, ale přesto se ukázala jako kulturně vlivná. Pozoruhodné je, že autor nabídl jedno z prvních zkoumání umění šílenců.
Hans Prinzhorn, autor knihy Umění duševně nemocných (1922), se inspiroval Lombrosovým zkoumáním psychiatrického umění. Prinzhornova práce pak inspirovala Jeana Dubuffeta k založení hnutí Art Brut.
Stejně tak kniha Degenerace (1892) Maxe Nordaua - útok na "degenerované" umění - v mnohém navazuje na Lombrosovu práci o geniálních lidech v umění a literatuře. Ačkoli je Geniální člověk zastaralou vědeckou studií, která v sobě spojuje kriminologii, kriminální antropologii, teorii degenerace, psychiatrii a fyziognomii, zůstává přesto mezníkem v dějinách myšlenek. A přestože moderní psychologie klasifikuje většinu toho, co Lombroso považoval za příznaky šílenství, jako drobné odchylky, nezachovaly si jeho postřehy prvek pravdy?
