Hodnocení:
Kniha Susan Wittig Albertové „Generálovy ženy“ sklízí pochvalné recenze za poutavé vyprávění, v němž se prolínají historická fakta s fiktivními prvky a které čtenářům nabízí poutavý příběh o vztahu mezi generálem Eisenhowerem, Kay Summersbyovou a Mamie Eisenhowerovou během druhé světové války. Mnozí čtenáři oceňují hloubku výzkumu a vyprávění, někteří však kritizují vykreslení postavy Mamie Eisenhowerové a zpracování citlivých témat spojených s láskou a věrností.
Klady:⬤ Poutavé a dobře napsané vyprávění, v němž se mísí fakta s fikcí.
⬤ Hloubkový výzkum, který poskytuje nový pohled na druhou světovou válku a osobní život historických osobností.
⬤ Silný vývoj postav a emocionální hloubka, která se čtenáři rezonuje.
⬤ Dobré zpracování složitých vztahů v době války.
⬤ Vzdělávací obsah, který rozšiřuje historické události a postavy.
⬤ Někteří recenzenti měli pocit, že líčení Mamie Eisenhowerové je nespravedlivé a nedostatečně se zabývá jejími problémy, zejména zdravotními.
⬤ Kritici poznamenali, že zobrazení Eisenhowera může snižovat jeho pověst kvůli jeho mimomanželskému vztahu.
⬤ Existují obavy ohledně přesnosti některých fiktivních prvků oproti skutečným historickým událostem.
⬤ Několik čtenářů vyjádřilo potíže s citovými důsledky zobrazených vztahů.
(na základě 139 hodnocení čtenářů)
The General's Women
Kniha Generálovy ženy se odehrává v chaotickém období druhé světové války a vypráví o konfliktním vztahu mezi generálem Dwightem Eisenhowerem a Kay Summersbyovou, jeho irskou řidičkou a pomocnicí, a o dopadu tohoto vztahu na Mamie Eisenhowerovou a její život ve Washingtonu během války. Román, vyprávěný ze tří střídajících se pohledů (Kay, Ikea a Mamie), mapuje prohlubování jejich vztahu v průběhu cesty Ika a Kay z Anglie (1942) do severní Afriky (1942-43), do Anglie, Francie a Německa před a po vylodění v Normandii (1944-45).
Na konci války je Ike postaven před srdcervoucí volbu mezi sňatkem s Kay a politickou budoucností. Příběh pokračuje i v poválečných letech, kdy se Ike (po návratu k Mamie) stává náčelníkem generálního štábu armády, prezidentem Kolumbijské univerzity, vrchním velitelem NATO a prezidentem Spojených států.
Kay se mezitím snaží vytvořit si vlastní život a práci a píše dvoje paměti: první ("Eisenhower byl můj šéf", 1948) o své válečné práci s Ikem druhé ("Minulost zapomnění", 1976) o jejich milostném vztahu. Autorská poznámka se zabývá složitou otázkou pravdivosti Kayina příběhu, jak se nakonec objevuje v posmrtně vydané knize Past Forgetting.
