Gabi, dívka na kousky

Recenze čtenářů

Gabi, dívka na kousky je příběh o dospívání vyprávěný prostřednictvím deníku Gabi, mexicko-americké středoškolačky. Kniha se zabývá různými tématy, včetně identity, pozitivního vnímání těla, kulturní intersekcionality a výzev, kterým čelí dnešní teenageři. Čtenáři oceňují autentické vylíčení Gabiiných bojů a růstu, i když někteří mají pocit, že se příběh dotýká příliš mnoha témat, aniž by je plně rozvinul.

⬤ Styl vyprávění pomocí deníkových záznamů poskytuje poutavý a intimní pohled do Gabiina života.
⬤ Autenticky se zabývá složitými tématy identity, pozitivního vnímání těla a kulturních zkušeností.
⬤ Postava Gabi je sympatická a nabízí nový pohled na život teenagerů.
⬤ Kniha nachází odezvu u čtenářů z různých prostředí a různých věkových kategorií, takže ji lze doporučit nejen pro mladé dospělé.
⬤ Mnoho čtenářů si užívá humor a emocionální hloubku Gabiiných zážitků.

⬤ Někteří čtenáři mají pocit, že se kniha snažila řešit příliš mnoho těžkých témat, takže mnohé dějové linie zůstaly nedotažené.
⬤ Mezi kritické připomínky patří možné posilování stereotypů týkajících se latinskoamerických postav a kulturního prostředí.
⬤ Několik recenzí poznamenává, že některé dějové body nebo volby postav mohou být nerealistické nebo frustrující.
⬤ Složitost témat by mohla zmást čtenáře, kteří nejsou obeznámeni se zobrazovanými boji.

(na základě 119 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Gabi, a Girl in Pieces

Obsah knihy:

Nejlepší knihy roku 2014 časopisu School Library Journal.

Booklist Best Books of 2014.

2015 YALSA Quick Pick for Reluctant Young Adult Readers, výběr Top 10.

2015 YALSA Best Fiction for Young Adults (Nejlepší beletrie pro mladé dospělé).

V tomto průkopnickém románu, který získal Cenu Williama C. Morrise za debut v kategorii YA, má Gabi v životě zmatek - v rodině, mezi přáteli, v pokusech o milostný život -, ale psaní jí pomáhá, zvlášť když se ukáže, že je docela dobrá v poezii.

Gabi Hernandezová si do deníku zapisuje poslední rok na střední škole: přihlášky na vysokou školu, Cindyino těhotenství, Sebastianův coming out, roztomilé kluky, otcovu závislost na pervitinu a jídlo, po kterém touží. A to nejlepší ze všeho, poezii, která jí pomáhá utvářet její identitu.

24. července.

Moje matka mě pojmenovala Gabriella, po babičce, která se se mnou shodou okolností nechtěla setkat, když jsem se narodila, protože moje matka byla svobodná, a tudíž žila v hříchu. Máma mi mnohokrát, MNOHEM, MNOHEM vyprávěla příběh o tom, jak ji matka zbila, když se babičce přiznala, že mě čeká. BILA JI! Bylo jí pětadvacet. Ten příběh je základem mé sexuální výchovy a znovu mi potvrdil, proč je důležité počkat, až se vdáš, a vzdát se toho. Takže teď pokaždé, když si vyjdu s nějakým klukem, mi máma říká: Ojos abiertos, piernas cerradas. Oči otevřené, nohy zavřené. Dál už řeči o včelách a ptácích nevedou. A mně to nevadí. Ale nesouhlasím s tím, že je třeba počkat, až se oženíš. Vždyť jsme v Americe a v 21. století, ne v Mexiku před sto lety. Ale to samozřejmě nemůžu říct mámě, protože by si myslela, že jsem zlá. Nebo hůř: že se snaží být bílá.