From Popping out to Moving out: a Guide to Growing up Good (Black) (Marks Dickie (Richard))

Recenze čtenářů

Kniha nabízí upřímný pohled na život, zdůrazňuje lásku, úctu a důležitost vztahů v každé životní etapě. Našla odezvu u rodičů, zejména těch, kteří vychovávají děti různého věku, a poskytla smysluplný způsob, jak propojit osobní zkušenosti s vyprávěním.

⬤ Poskytuje láskyplný a respektující přístup k pohledu na život.
⬤ Umožňuje vedle textu osobní reflexi a dokumentaci.
⬤ Obsahuje přívětivé ilustrace, které odpovídají různým rasám.
⬤ Nabízí cenné poznatky pro rodiče, kteří se pohybují v různých vývojových fázích svých dětí.

Někteří čtenáři zjistili, že některé části obsahu by mohly být poutavější pro mladší publikum, protože ne všechny děti mohou na témata reagovat pozitivně.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Obsah knihy:

Ačkoli jsou texty prakticky totožné, existují dvě různě ilustrované verze "Průvodce dobrým růstem". Na základě rad mnoha recenzentů všech ras bylo usouzeno, že barevní čtenáři se mohou lépe ztotožnit s postavami, s nimiž se nejčastěji stýkají ve svém nejbližším rodinném kruhu.

Z tohoto důvodu verze s přívlastkem "Black" při objednání a s malým písmenem "B" v pravém dolním rohu obálky zobrazuje hlavního vypravěče, jeho rodinu a většinu dalších osob s klíčovou rolí v jeho životě především jako lidi jiné barvy pleti. Naopak ve verzi bez přípony "Black" jsou hlavními aktéry běloši, respektive lidé světlé pleti. Tím má být jasně vyjádřeno kritické poselství, že charakter, slušnost a univerzální pravdy o lásce, dobru a důležitosti rodiny jsou absolutně barvoslepé.

Když už byla tato samozřejmost vyřčena o poslovi, přejděme k samotné knize a jejímu jedinečnému způsobu předání poselství.

Najednou jsem hrubě vyhoštěna z maminčiny vlhké, tmavé, ale naprosto ochranitelské péče. Cizí lidé s modrými maskami se ošívají.

Pak mi naplácají! Nemůžu mluvit, ale určitě vidím, co se děje. Útočí na bezbranné malé stvoření. Páni! Pak čas běží dál.

Vyprávím vám o každém hrbolku na hrncem vysypané cestě životem, když dospívám. Třeba o tom, jak se cítím, když máma čeká další dítě. Když mě uplácí, abych chodila na nočník.

Když se spolužáci posmívají dětem, které vypadají jinak. Když se moje tělo začne měnit.

Když jedna z mých nejlepších kamarádek dostane rakovinu. Když se naučím řídit. Nebo, což je ze všeho nejděsivější, až skončí středoškolská léta a nastane čas opustit láskyplné hnízdo, v němž mě od prvního výprasku chránila moje rodina.

Některé milníky jsou lehké a roztomilé, jiné opravdu dojemné a emotivní.

Ale takový je život......