Friedrich Schiller tvrdí, že cesta ke skutečné politické svobodě vede přes krásu.
Tento postoj, stejně jako jazykový a argumentační styl „estetických dopisů“, vyvolává od té doby kritiku a protichůdné interpretace. Autor interpretuje „estetické dopisy“ s přihlédnutím k Schillerovu jedinečnému „filozoficko-poetickému“ stylu psaní a myšlení.
Ukazuje, že Schillerovo myšlení zahrnuje prvky deskriptivní a preskriptivní, realistické a idealistické, pragmatické a utopické, racionálně-vědecké a esteticko-analogické. Schillerův plán „skutečné politické svobody“ se stává viditelným jako „metapolitická utopie umělce“, která zahrnuje a přesahuje politické.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)