Fotografická architektura ve dvacátém století

Původní název:

Photographic Architecture in the Twentieth Century

Obsah knihy:

Před sto lety našli architekti v médiu fotografie - tak dobrém pro zobrazení linií a půdorysů budov - nezbytný způsob propagace své praxe. Brzy se však ukázalo, že fotografie dokáže víc než jen reprodukovat to, co zobrazuje. Změnila téma i recepci, protože architektura se ve dvacátém století stala prostředkem masové komunikace.

Claire Zimmermanová odhaluje, jak fotografie zásadně ovlivnila architektonický design v minulém století a sehrála zásadní roli ve vývoji moderní architektury. Její „obrazová antropologie“ ukazuje, jak se budovy nevratně a zásadně změnily díky interakci s fotografií, počínaje vznikem masově tištěných fotograficky ilustrovaných textů v Německu před druhou světovou válkou a konče poválečnou érou komerční reklamy. Zimmerman se zabývá „fotografickou architekturou“ a zvažuje dvě vzájemně propojená témata: zaprvé architektonickou fotografii a její oběh a zadruhé vliv fotografie na architektonické navrhování. Popisuje, jak se architektonické fotografické protokoly rozvíjely v Německu na počátku dvacátého století, jak se výrazně rozšířily ve válečné a poválečné diaspoře a jak dramaticky akcelerovaly s nástupem postmodernismu.

V moderní architektuře se podle ní vzhled budov a jejich fotografie zásadním způsobem překrývají. V architektuře a fotografii zvítězily ty modernistické koncepty, které byly viditelné pro největší počet lidí na nejširším území s největší jasností. Tato bohatě ilustrovaná práce poprvé ukazuje, jak nové myšlenky a nové stavby vznikaly ze vzájemného působení fotografie a architektury - proměňovaly to, jak vidíme svět a jak se podle něj chováme.