Filosofický diskurz modernity: Dvanáct přednášek

Recenze čtenářů

Recenze vyzdvihují významnou vědeckou hodnotu knihy Jürgena Habermase Filosofický diskurz modernity (PDM) a oceňují její hlubokou analýzu modernity a zapojení současných filosofických osobností. Zároveň však upozorňují na složitost textu, která může představovat výzvu pro čtenáře, kteří nejsou dobře zběhlí ve filozofickém diskurzu.

⬤ Důležitá akademická práce, která objasňuje komunikační jednání.
⬤ Poskytuje systematickou kritiku Foucaulta, Derridy a poststrukturalismu.
⬤ Vysoce kvalitní produkční a dodavatelský servis.
⬤ Přijímána jako základní četba v současné filozofii.

⬤ Obtížná a složitá četba, určená především akademikům.
⬤ Některé recenze popisují obsah jako mentálně náročný nebo nezáživný („mentální masturbace“).
⬤ V některých kontextech těžko k sehnání.

(na základě 7 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Philosophical Discourse of Modernity: Twelve Lectures

Obsah knihy:

Tato kritika francouzské filosofie a dějin německé filosofie se vyznačuje bezprostředností a přístupností přednáškové formy a vzrušujícím setkáním napříč národními kulturními hranicemi, když Habermas přijímá výzvu, kterou představuje radikální kritika rozumu v současném francouzském postmodernismu.

Filosofický diskurz modernity je výpravnou knihou, která má bezprostřednost a přístupnost přednáškové formy a vzrušující charakter setkání přesahujícího hranice národních kultur. Habermas přijímá výzvu, kterou představuje radikální kritika rozumu v současném francouzském poststrukturalismu. Habermas sleduje odyseu filosofického diskurzu modernity a jeho strategií je návrat k oněm historickým "křižovatkám", na nichž Hegel a mladohegelovci, Nietzsche a Heidegger učinili osudová rozhodnutí, která vedla k tomuto výsledku. Jeho cílem je identifikovat a jasně vyznačit cestu, která byla naznačena, ale po níž se nešlo: rozhodnou negaci na subjekt zaměřeného rozumu prostřednictvím konceptu komunikativní racionality. Stejně jako Teorie komunikativního jednání posloužila k zařazení tohoto konceptu do dějin sociální teorie, tyto přednášky jej umisťují do dějin filosofie. Habermas zkoumá odyseu filosofického diskurzu modernity od Hegela až po současnost a prostřednictvím dialogů s širokým spektrem minulých i současných kritiků a teoretiků ověřuje své vlastní představy o vhodné podobě postmoderního diskurzu. Přednášky o Georgesi Bataillovi, Michelu Foucaultovi, Jacquesu Derridovi a Corneliem Castoriadisovi stojí za zvláštní pozornost, neboť jsou prvními plody nedávného vzájemného obohacování francouzského a německého myšlení.

Habermasův dialog s Foucaultem - započatý osobně při první z těchto přednášek v Paříži v roce 1983 - zde vrcholí ve dvou vděčných a zároveň intenzivně argumentujících přednáškách. Jeho diskuse o literárně-teoretické recepci Derridy v Americe - zahájená na Cornellu v roce 1984 - se zde objevuje v dlouhém exkursu o žánrovém rozlišení mezi filozofií a literaturou. Přednášky byly naposledy přepracovány na seminářích na Boston College a poprvé publikovány v Německu na podzim roku 1985.