Feral: Shadow Bred Book 3

Recenze čtenářů

Uživatelé mají ze třetí knihy ze série Manix smíšené pocity, mnozí chválí dynamiku postav, emocionální hloubku a jedinečný způsob vyprávění, zatímco někteří vyjadřují zklamání z tempa a charakterizace postav. Kniha pokračuje v rozvíjení témat v rámci zajímavého Omegaverse, ale mezi fanoušky má různorodé přijetí.

Kniha nabízí poutavý děj s bohatou dynamikou postav, emocionálními a hřejivými momenty a spoustou dusného obsahu. Mnoho recenzí oceňuje kreativní budování světa a schopnost vytvořit v každém díle jedinečné vztahy, které vynikají mezi trilogiemi. Čtenáři vyjadřují nadšení z dalších příběhů a charakterových oblouků.

Kritika se zaměřuje na problémy s tempem, kdy některé části působí uspěchaně a jiné se vlečou. Objevují se výhrady k diferenciaci postav, kvůli níž je těžké udržet si přehled o obsazení, a někteří čtenáři měli pocit, že pozadí postav bylo nedostatečně prozkoumáno. Několik čtenářů mělo pocit, že divoké aspekty Kitteniny povahy nebyly plně rozvinuty.

(na základě 116 hodnocení čtenářů)

Obsah knihy:

Říká se, že kočky a ženy si dělají, co chtějí, a nikdy to nebyla větší pravda než v případě Kitten. Vždyť ani neměla jméno; já a můj nejlepší kamarád Beckett jsme ji pojmenovali Kitten, když nám bylo patnáct. Byla vyhozena na okraji Maxtonu, zachránil ji starý Manix, který byl jednou nohou v hrobě, a ona žila v divočině tak dlouho, že z ní byl syčící, prskající nepořádek. Sotva uměla mluvit, byla kost a kůže. Pokoušeli jsme se ji vzít s sebou, ale byla by nacpaná v sanktuáriu a zemřela by. Tam se o záchranu lidí nestarali, zvlášť ne o divné divošky.

Někdy jsem si myslela, že jsme udělali chybu, když jsme ji tam nechali. Celé roky jsme jí nosili jídlo a oblečení, pomalu ji učili mluvit, starali se, aby se cítila tak dobře, jak jen divoká holka může. Znovu a znovu jsme jí nabízeli, že ji přivedeme do Maxtonu, ale pokaždé, když jsme se o to pokusili, bránila se nám zuby nehty a syčela jako domácí kočka. Odtud jméno Koťátko.

Pak jsme vyrostli. Našli jsme Dariuse a Coopera a vytvořili smečku. Naše návštěvy u Koťátka byly čím dál menší, až ustaly úplně. Ale nikdy jsme na ni nezapomněli, nikdy jsme ji nepřestali milovat.

Pak se svět zbláznil a Koťátko bylo v ohrožení.

Teď bychom ji zachránili, odtáhli do bezpečí a bylo jedno, jestli nás nenávidí, nebo ne. Alespoň by byla naživu.