Tato kniha se zabývá americkým básníkem Ezrou Poundem, jedním z nejvýznamnějších představitelů literárního modernismu.
Jeho epochální teorie imagismu a vorticismu jsou vrcholem ismů fin de si cle; jeho básnické principy a metody jsou východiskem pro rozvoj umění a literatury nového 20. století.
Tato studie zkoumá, jak lze jeho poezii fixovat jako mimotextový objekt, který stojí v opozici ke smyslovému, a zda lze mezi Poundovou poezií a fyzickou přítomností vytvořit přímou souvislost. Jednak jako oživení klasického ideálu ut pictura poesis, jednak jako základ debaty o materialitě, která je ústředním paradigmatem moderního literárního výzkumu.
