Etika politického disentu

Původní název:

The Ethics of Political Dissent

Obsah knihy:

Široce liberální politika vyžaduje politický soucit, a to nejen ve smyslu soucitu s oběťmi nespravedlnosti, ale také s odpůrci, kterým se čelí prostřednictvím politického protestu a (v širším smyslu) disentu. Jsou chvíle, kdy by se z pocitu soucitu neměla prosazovat spravedlivá věc.

Jsou chvíle, kdy je třeba se smířit s hrůzou ztráty pro odpůrce, i když je věc, za kterou bojují, nespravedlivá. Možná se také budeme muset smířit s nezvratností historické nespravedlnosti a smířit se. Politický soucit tohoto druhu s sebou nese rizika. Když se to přežene, může to oslabit náš závazek ke spravedlnosti kvůli přílišnému soucitu s těmi, kdo stojí na druhé straně. Bylo by vhodné, kdyby takový soucit mohl být omezen jasným souborem politických zásad. Zásady však představují zcela jiné riziko, že budou podporovat "zkostnatělý disent", který nebude schopen reagovat na změny.

Tony Milligan v této knize tvrdí, že zásady jsou pouze omezeným vodítkem pro nesouhlas za jedinečných a nepředvídatelných okolností. Neřeknou nám, jak postupovat ve skutečně obtížných případech, jako jsou např. následující: Měli by Lakotové slavit Den díkůvzdání? Kdy je překročení piketové čáry oprávněné? Jaký druh tolerance musí obhájci práv zvířat pěstovat, aby dosáhli pokroku v rámci široce liberální politické oblasti? A jak bychom měli reagovat na to, že se snaha o sociální spravedlnost prolíná s hněvem a předsudky (např. "antisionistický" diskurz)? Můžeme být v pokušení odpovědět na tyto otázky tak, že budeme předpokládat, že přizpůsobení (volba strany) je nakonec důležitější než soucit, ale někdy politický soucit převáží nad přizpůsobením. Někdy není nejdůležitější být na správné straně.