Hodnocení:
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 12 hlasů.
The Aesthetics of Disappearance
Virilio představuje své pojetí "piknolepsie" - epileptického stavu vědomí způsobeného rychlostí.
Sám Virilio označil svou práci The Aesthetics of Disappearance (Estetika zmizení) z roku 1980 za "zlom" ve svém myšlení, kdy se zaměřil na logistiku vnímání - logistiku, kterou brzy začal nazývat "stroj na vidění". Jestliže kniha Rychlost a politika ustanovila Virilia jako prvního - a stále dokonalého - teoretika "dromologie" (teorie rychlosti a společnosti, kterou definuje), Estetika zmizení představila jeho chápání "piknolepsie" - epileptického stavu vědomí vyvolaného rychlostí, nebo spíše vědomí vynalezeného subjektem skrze jeho samotnou nepřítomnost: mezery, závady a rychlostní nerovnosti, které jej proplétají a definují. Rychlost a politika definovala společnost rychlosti; Estetika zmizení definuje, jaké to je žít ve společnosti rychlosti. "Vždycky píšu pomocí obrazů," prohlásil Virilio, a toto tvrzení není nikde lépe ilustrováno než v Estetice zmizení. Virilio sám přechází od kina k dálnici a od dosažení děsivé rychlosti Craiga Breedlova v autě na raketový pohon k nehybnosti Howarda Hughese v jeho temném pokoji na vrcholu hotelu Desert Inn a přeskakuje od tak rozdílných referenčních bodů, jako jsou Fred Astaire, Franz Liszt a Adolf Loos, k Dostojevskému, Paulu Morandovi a Aldousu Huxleymu.
Tato kniha, která rozšířila "estetiku zmizení" na válku, film a politiku, připravila půdu pro Viriliovo pokračování: slavnou studii Válka a film. Toto vydání obsahuje nový úvod Jonathana Craryho, jednoho z předních teoretiků moderní vizuální kultury. Řada Foreign AgentsDistributed for Semiotext(e)
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)